Tak jsem dostal anticenu… Myslím, že jsem politicky nikdy nevyhrožoval, pouze nahlas vyjadřoval názor svůj a názory značného množství občanů a budu v tom pokračovat i nadále. Takže ta cena není jenom moje, ale patří svým způsobem i velkému množství mých sympatizantů. Jsem tedy za tuto cenu rád, protože mimo opravdu velkého množství pro mne podpůrných reakcí, které teď dostávám, mě donutila zrekapitulovat, proč jsem se kdysi rozhodl veřejně se angažovat v této kauze a riskovat stálé urážky ze stran „ pražské kavárny“

Začnu u kořene celého problému, který se zrodil v televizní krizi v roce 2000 – 2001. Celá kauza vznikla zasahováním některých politiků do dění v ČT a hlavně rychlou změnou ředitele ČT, který měl mimo jiné za úkol zprůhlednit hospodaření a současně televizi zeštíhlit.. Tenkrát „ zpravodajci“ protiprávně obsadili zpravodajství ČT na Kavčích horách a jako důvod udávali „ opoziční smlouvu“.  Když si uvědomili, že konají v rozporu se zákonem, přesvědčili odbory, aby se k nim přidaly a celou kauzu pomohli zlegalizovat.

Co se stalo dál už všichni víme. ČT se „zakonzervovala“ , mocenské síly uvnitř ČT posílily a celý moloch žije svým vlastním životem, s tichým souhlasem té které vládnoucí garnitury,přičemž oficiálním nepřítelem se stal nejdřív prezident Václav Klaus a posléze Miloš Zeman. K tomu si Miloš Zeman ještě dovolil vyhrát první přímou volbu prezidenta naší země a to je tedy pro dinosaury už opravdu příliš, a podle toho se k němu chovají.

Dostávám už velmi dlouhou dobu skutečně velké množství reakcí směrem k ČT a základní otázka zní: „jak je možné, že vysílá to, co vysílá a my to musíme platit?“ Odpovídám, že to je možné vcelku jednoduše. Jediným kontrolním orgánem tak je Rada ČT, tu volí Poslanecká sněmovna a tato Rada je politickým handlem momentálně vládnoucí koalice. Výsledek je, že někteří členové Rady nejsou odborně kompetentní ,a téměř všichni jsou loajální vedení ČT, a ani náhodou neplní svou kontrolní funkci . ČT za odměnu pouští na obrazovku vybrané politiky, stále dokola, až do zblbnutí.

Sami poslanci v kuloárech přiznávají, že se do Rady mohou dostat  pouze kandidáti  s jejich tichým souhlasem. Parlamentní strany mezi sebou udělají dohody, kdo koho podpoří , tajnou volbou se tak stane a seznam radních, pardon maňásků, je na světě.