Případ plzeňských práv je pouze špičkou ledovce. Významná část univerzitního školství je velmi vážně nemocná. Netvrdím, že na odpis je celý systém. Ale určitě je nutné zakročit rázně v některých jeho důležitých částech.

V zemi je 72 vysokých škol – pro stát s deseti miliony obyvatel je to nesmyslné číslo, které samo o sobě říká, že mnoho z těchto ústavů nemůže mít úroveň o nic lepší, než dobré či ještě spíše pouze průměrné gymnázium. Ale bylo by naivní tvářit se, že problém je v množství podezřelých soukromých projektů. Ve skutečnosti totiž rozklad postoupil a zasáhl dříve prestižní veřejné ústavy. Je poslední možný čas zamyslet se nad naprosto zásadní reformou celého systému, která by zničila rozbujelou rakovinu klientelistického systému.

Vezměme si jen několik příkladů z prostředí Vysoké školy ekonomické v Praze, ústavu, který alespoň opticky patří ke špičce českého vzdělávacího systému.

Děkanem Národohospodářské fakulty zůstává Miroslav Ševčík, člověk, který prokazatelně šikanoval podřízené. Ostatně v jakémkoliv slušném státě by opustil funkci poté, co byl usvědčen ze zneužití výstražného modrého majáčku a z vědomé jízdy po dálnici v protisměru. Jaký vzor studentům může být tento člověk, navíc historicky spojený s fondovým systém v největší krádeži českých dějin, v kupónové privatizaci? Rektorka VŠE k tomu pouze řekne, že tento děkan byl znovu zvolen většinou senátu své fakulty (důkaz ZDE). Ale to přece v oné džungli vysokých škol není nic divného – děkané si uzpůsobí senát tak, aby byli znovu zvoleni, mají k tomu všechny mocenské prostředky a mít v něm většinu, která je na děkanovi ekonomicky naprosto závislá, je jednoduché.

Velký senát celé vysoké školy a minulý rektor VŠE Miroslava Ševčíka z funkce sesadili. Tím bylo ukončeno jeho první funkční období. Jeho vlastní „otrocký“ akademický senát ho jako tupé stádo zvolil znovu – proč, to je asi jasné a není třeba se o tom nějak rozepisovat. Viz heslo klientelismus na Wikipedii. Ovšem nová rektorka Hana Machková ho za prvé nemusela jmenovat, důvody pro takový neobvyklý krok by byly jasné a naprosto zdůvodnitelné. Stejně dobře je možné Ševčíka po jeho „ruském“ extempore s majáčkem a jízdou v protisměru odvolat. Potřetí by ho již jeho akademický senát zvolit nemohl. Zákon totiž hovoří o dvou obdobích, nikoli o tom, že tato období musí být časově plnohodnotná.