Vláda vedená ČSSD toho pro občany naší země udělala opravdu mnoho, a dokonce bych si dovolil drze tvrdit, že šlo o jednu z nejúspěšnějších vlád v České republice vůbec. Obecně známým problémem pak je, že takřka veškeré, obyvateli naší země přijímané, úspěchy vlády, si v balíčku se zlatou mašlí odnesl spojenec, kterého jsme si sami vybrali. To vše bez ohledu na to, zda šlo o věci, které vytvořili jeho ministři, nebo naši ministři a on vůči nim dokonce aktivně bojoval. Jakmile bylo přijato cokoliv o čem šikovní marketéři našeho spojence zjistili, že se to bude lidem líbit, „šup" a bylo to jeho.

Našim ministrům, tedy potažmo ČSSD, tak zbyly takové úspěchy, jako pamlsková vyhláška, zákaz kouření v hospodách, inkluze či zavírání supermarketů o některých svátcích. Ano, jistě i všechny tyto příkazy, zákazy a nařízení byly zcela určitě vedeny dobrými úmysly, jako je ochrana zdraví, právo na odpočinek při práci, nebo sociální začleňování. Jenže… jenže co je platný sebelepší úmysl, když jím lidi štvete.

Abychom měli náhled na to, jak jsou výše uvedená opatření přijímána, dovolím si uvést dva příběhy, které jsou ze života. Pro úplnost dodávám, že ve všech použiji synonyma, protože některé expresivní výrazy by prostě byly na četbu až po desáté večerní.

První se odehrál před volbami v rámci kontaktní volební kampaně. U nás na jihu Čech se nedá kampaň zaměřit pouze na velká města, protože jich tady není mnoho a v rámci kampaně tak musíte objíždět celou řadu obcí. Nemůžete tedy využít toho, že se postavíte na rušnou ulici a tam voliče oslovujete, ale musíte je navštívit tam, kde se schází, tedy nejčastěji v hospodě. Venku byl typický jihočeský podzimní den, tedy mlha, že by se dala krájet (jako z Rákosníčka) a teplo spíš nic, než moc. Přijíždíme k hospodě. Venku na terase sedí i v tohle počasí několik chlapíků pořádně nabalených, srkají pivo a kouří. „Dobrý den pánové" pozdravím, „dobrej" odpoví sborově. „Je hrozný počasí, proč sedíte venku?" táži se. „Protože vevnitř se nesmí kouřit, a než pořád běhat…" odpovídají opět sborově. „Hm, tady asi moc voličů neoslovím", pomyslím si a jdu dovnitř. Ve dveřích se míjím s číšnicí oblečenou v bundě, která nese chlapům ven pivo. Vstoupím do hospody a sebevědomě se hrnu k hospodskému. „Dobrý den, vadilo by Vám, kdybych tady v rámci kampaně oslovil lidi?„, ptám se. „No jestli budete mít koho…“ odpovídá hospodský a máchne rukou do sálu. Rozhlédnu se a zjistím, že hospoda zeje prázdnotou. Jediní dva pánové, kteří zde jsou, se právě zvedají a jdou ven kouřit.

„A za koho vlastně jste?" pokračuje hospodský.