Přestože české zdravotnictví patřilo a v mnoha oblastech stále léta svými výsledky patří ke světové špičce, nezůstává imunní vůči špatným zásahům těch, kdo určují podmínky pro jeho poskytování. Výsledkem je, že tento obor, jehož fungování se dotýká téměř každého, se v posledních letech dostává v mnoha ohledech do velice špatné kondice.  Většina českých nemocnic se potýká s výrazným nedostatkem lékařů a zdravotních sester, a uzavírání částí či celých oddělení z personálních důvodů je realita, na kterou jsme si v posledních letech zvykli. Výsledkem nemůže být nic jiného, než snížení dostupnosti a kvality poskytované péče. Pokud budeme chtít tento nepříznivý stav napravit, musíme se dostat ke kořenům těchto dlouhodobě narůstajících problémů. Tím zásadním je bezesporu financování zdravotnictví. Nemůžeme očekávat, že při nižším výkonu naší ekonomiky budou do zdravotnictví plynout stejné absolutní sumy jako například v Německu, ale to, že na západ od našich hranic proudí do této oblasti v posledních letech okolo dvanáct procent hrubého domácího produktu a u nás vydáváme dlouhodobě pouze kolem sedmi procent je jednou z nejpodstatnějších příčin, která vede k tomu, že z hlediska odměňování není české zdravotnictví konkurence schopné. Zdravotníci si pak hledají své uplatnění mimo republiku nebo mimo obor. Dalším podstatným problémem je pak systém vzdělávání. Přestože počet absolventů lékařských fakult v posledních letech neklesal, představovali jejich významnou část studenti ze zahraničí, jejichž studium bylo díky nastavenému systému financování pro lékařské fakulty nezanedbatelným zdrojem příjmů. Nejen oni ale po ukončení studia preferovali zahájení své lékařské praxe mimo Českou republiku -  touto cestou se v poslední době vydává i čím dál více českých studentů, přičemž jejich motivací není jen několikanásobně vyšší ohodnocení, ale i transparentnější a jednodušší systém postgraduálního vzdělávání. Nedostatek zdravotních sester má stejné kořeny jako nedostatek lékařů -  znovu jde o kombinaci nedostatečného ohodnocení a špatně nastaveného systému vzdělávání, která často vyúsťuje v odchod mimo obor.

Ačkoliv nemoci našeho zdravotnictví jsou chronické a vážné, nejsou neléčitelné. Podstatné je, aby ti, kdo budou mít jeho osud v rukou, jej léčit chtěli.