Pár dní dozadu jsem byl na procházce se psem, když si ke stolu venkovní restaurace na předzahrádce přisedli tři obtloustlí „trampíci“. Alespoň jsem je za ně asi dvě minuty považoval, než jsem z jejich hovoru poznal, že se jedná o příslušníky naší armády, kteří šli „ z práce“ a prostě se stavili na pivo. Krátce po usednutí ke stolu si strhli hodnostní označení a jmenovky, aby snad náhodou někdo nemohl poukazovat na konkrétní osoby a začali se hlasitě bavit. Myslel jsem si do té doby, že se skutečně jedná o nějaké fandy anebo snad příslušníky Aktivních záloh, koneckonců dnešní army shopy nabízejí množství vojenských uniforem a různých doplňků snad všech států světa. Také mne v počátku zmátla úroveň jejich obnošených a sepraných „maskáčů“ a sešmajdaných bot. Z konverzace jsem se záhy dozvěděl spoustu informací. Kdo a kde s kým co v kasárnách má a nemá, kdo je jaký a kdo je ještě větší... Co mne však zarazilo, byly jejich neskutečné vulgarismy na stranu svých nadřízených a velitelů. Na nikom snad nenechali nit suchou. Nikam do zahraničí se dlouho nepojede, protože jezdí jenom „Rychlé šípy“, v „naturálkách“ opět se aktuálně žádné atraktivní zboží z vojenské výstroje nenachází, kromě tří regálů ušanek a zimních límců a modrých košilí. Ponožky, ty dobré zimní, se prý dávají pouze po dvou párech a obuv je ve velikostních číslech do 5,5 a potom až od 13 nahoru atd.  Dále, že půjde někdo z nich ze Soboty na Neděli do služby, což je „neskutečné leháro“ a za to si vezme v příštím týdnu adekvátní počet dnů náhradního volna, které si spojí s dovolenou, a tím pádem se nezúčastní tolik obávaného přezkoušení z tělesné přípravy.

To vše v kontextu zpráv, která zveřejňují naše média, tedy že se zdravotní požadavky na uchazeče o vojenské zaměstnání zásadním způsobem snižují. V minulosti byste dostali za platfus, brýle, lehkou alergii anebo chybějící článek nějakého prstu „modrou“. Dnes to nevadí. Více jak polovina uchazečů o službu v armádě neprojde testy anebo výcvikem. Z armády odchází přirozeným odchodem na základě splnění stanoveného závazku ročně cca 800 vojáků a přitom se jich slavnostně nabere asi dvakrát do roka po 600. Když k tomu připočtu skutečnost, že některé vojenské útvary jsou naplněny na pouhých 62%, tak tímto způsobem budou doplněny na 100% asi v roce 2050 a to ještě za předpokladu, že se změní populační křivka směrem vzhůru, což zatím díky pro-populační politice současné vlády opravdu „nehrozí“. Počet vojáků na sto aktivních obyvatel ve státech NATO dosahuje rozpětí od 2,3 (Řecko) až po 0,4 (Lucembursko). V našem případě nám náleží nelichotivé předposlední místo před již zmíněným Lucemburskem s koeficientem 0,5, přičemž běžně je v rozpětí okolo 0,8 – 0,9.

Armáda potřebuje zásadní reformu. Je potřeba výdaje státu na obranu zásadním způsobem navýšit z koeficientu 1,04%HDP na minimálně 1,6%, ale z důvodu dlouhodobého podfinancování jako důsledek předchozích vlád, nejlépe na 1,8% HDP. Je potřeba začít přípravu občanů na obranu země. Je potřeba obnovit základní vojenský výcvik 18ti letých mužů a žen v trvání 8 týdnů a to na základě možnosti tuto službu odmítnout z náboženských anebo jiných důvodů. Je potřeba zvýšit počet Aktivních záloh. Je potřeba aby armáda přestala dávat zvýšené finanční prostředky pouze na jednotky vysílané na zahraniční dobrodružství, zpravidla bez mandátu RB OSN. Je potřeba se zabývat intenzivní přípravou na obranu vlastního státu svými vlastními silami a prostředky. Vždyť to je přeci prvořadým úkolem armády. K tomu by měla mít odpovídající lidské, materiální a finanční zdroje. Pokud někdo spoléhá na kolektivní obranu NATO a EU, tak v první řadě musíme mít schopnosti se dlouhodobě bránit sami.