V rámci našeho členství v NATO jsme se společně v roce 2002 přihlásili po útocích na Světové obchodní centrum v USA ke společnému programu boje proti terorismu (DAT - Defence against terrorism). Na základě těchto skutečností se naše armáda dlouhodobě účastní operací v Afghánistánu. Účast v těchto operacích je pro naši armádu po všech stránkách velmi náročná. Problémem je zejména udržitelnost. Dochází zde k velkému psychickému vypjetí vojáků, nadměrnému opotřebování výzbroje, techniky a materiálu a tím i velkým nárokům na logistiku a servisní činnosti. Zkušenosti z bojových operací jsou pro naše vojáky v tomto ohledu nenahraditelné. Nikdy naše vojáky nenaučíme v našich vojenských výcvikových prostorech pravidla bojového chování, metodiku práce velitelů a štábů, způsob získávání a vyhodnocování zpravodajských informací z bojiště, procvičování jednotlivých standardních operačních postupů v rámci nových taktických činností anebo opatření proti nejnovějším formám boje proti improvizovaným nástražným výbušninám tak, jako právě zde. Na druhou stranu, pokud nějaký voják jede do zahraniční operace jednou a úkoly plnil dobře, splnil tím veškeré předpoklady proto, aby později byl vyslán znovu na vyšší funkci a předával tak zkušenosti nováčkům. Ve skutečnosti tomu tak není. Není žádnou výjimkou pokud někteří jedinci zde byli již opakovaně 4x anebo 5x anebo dokonce 7x a to vždy na stejné funkci. Toto již není pro armádu přínosem. Navíc armáda má v současné době zástupce v deseti zahraničních operacích v rámci NATO, EU anebo OSN a k tomu také tzv. předsunuté síly NATO v Pobaltí. Na naši armádu jsou v tomto ohledu kladeny úkoly, které jsou na hraně jejich schopností a to zejména na úkor plnění jejího základního úkolu - zabezpečit obranu území našeho státu. Toto se musí změnit.
Nejsem proti vysílání našich vojsk do zahraničních operací, ale ne jako hlavní úkol armády. Vojáky teď potřebujeme doma. Je také pochopitelné, že nemohu na jedné straně hlásat, že bojuji proti terorismu a přitom bych vojáky do zahraniční operace v rámci společné operace v boji proti terorismu neposílal. Pokud bych měl v budoucnu navrhovat vyslání našich vojáků do zahraničních operací, potom do jedné - maximálně dvou operací a to výhradně na základě platné rezoluce RB OSN. V tomto ohledu mě mnohem více znepokojuje skutečnost, že například v Bosně a Hercegovině dnes v některých oblastech vlají vlajky Islámského státu, anebo situace v Kosovu. Z těchto důvodů jsem proti navyšování počtů účasti našich vojáků v zahraničních operacích v roce 2018.
Také nezastávám názor, že by měly být uzákoněné roční výdaje na obranu ve výši 2% HDP. Armáda je sice dlouhodobě podfinancovaná, ale na druhou stranu by měla dostávat tolik peněz, aby je byla zároveň schopna absorbovat, tedy s ohledem zejména na velké akvizice. Nemůže do budoucna docházet k tomu, k čemu dochází dnes, tedy že finanční prostředky státního rozpočtu určené do rozpočtové kapitoly ministerstva obrany, není armáda schopna utratit. Paradoxně s tímto návrhem dnes přichází strana, která se od roku 2004 spolupodílela na skutečnosti, že armáda dostávala v průměru 1% HDP, tedy polovinu toho, co měla dostávat. Skokové navýšení na 2% HDP z roku na rok prostě není účelné.
Ing. Radovan Vích
poslanec a místopředseda výboru pro obranu PS PČR
Převzato z profilu.
Ing. Radovan Vích
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
