Článek byl převzat z Profilu Ing. Radovan Vích - Vích (SPD) Obrana státu není pouze soutěž o procentech HDP.

Místo diskuse o skutečných schopnostech armády se politická i mediální debata často redukuje na jediné číslo – kolik procent HDP vydává na obranu. Jednou se hovoří o dvou procentech, jindy o třech a půl procentech, někdy dokonce o pěti procentech HDP. Vzniká dojem, že čím vyšší procento stát utratí, tím bezpečnější bude.

Takový přístup je ale zavádějící. Obrana státu není závod v tom, kdo utratí více peněz. Skutečná obranyschopnost se nepočítá v procentech, ale v tom, zda armáda funguje, zda je personálně naplněná, zda má moderní techniku a zda jsou vojáci dobře vycvičení a motivovaní.

Česká republika je země s omezenými finančními zdroji. Stát musí financovat zdravotnictví, školství, infrastrukturu, sociální systém i další klíčové oblasti veřejného života. Obrana je samozřejmě jednou ze základních funkcí státu, ale není jedinou. Proto je nutné vést debatu o obranných výdajích realisticky.

Dvouprocentní hranice výdajů na obranu představuje v současných podmínkách maximum, které je stát schopen dlouhodobě udržitelně financovat. Za tyto prostředky lze armádu modernizovat, zlepšovat její schopnosti a postupně odstraňovat nedostatky, které se v systému obrany dlouhodobě hromadily. Honba za stále vyššími procenty však sama o sobě žádnou bezpečnost nezaručí. Mnohem důležitější otázkou je, jak jsou prostředky na obranu skutečně využívány.