Vích (SPD): Obrovský tendr na bojová vozidla pěchoty má řadu otazníků

Celkově armáda potřebuje získat až 210 kusů bojových vozidel v devíti verzích. Většina z nich má sloužit jako klasická BVP, dále budou potřeba verze velitelské, průzkumné, ženijní, vyprošťovací, zdravotnické a verze pro dělostřeleckou pozorovatelnu. Mělo by být také pořízeno 29 doprovodných servisních a dílenských vozidel na kolovém podvozku ve třech modifikacích. Ministerstvo obrany (MO) vyhlásilo výběrové řízení a už jsou i známé některé požadované parametry (16), firmy v tendru ale o nich nesmí samy veřejně informovat. O výběru vítěze tendru rozhodne speciální projektový tým složený ze zástupců MO a Generálního štábu Armády ČR.

Vybírat se má mezi vozidly od čtyř výrobců: švédsko-britská firma BAE Systems (vozidlo CV90), německé konsorcium PSM – společný podnik koncernů Krauss-Maffei Wegmann a Rheinmetall Landsysteme (vozidlo Puma), evropská firma se sídlem ve Španělsku General Dynamics European Land Systems (vozidlo ASCOD) – dřívější dodavatel pandurů pro českou armádu a společnost Rheinmetall (vozidlo Lynx KF31). Celková cena zakázky by měla být více než 52 miliard Kč.

Co je na zveřejněných podmínkách tendru a má mou plnou podporu, je požadavek na zapojení českého obranného průmyslu do výroby vozidel (minimálně 40 procent z nabídkové ceny zakázky). Jsem ale přesvědčen o tom, že by to mohlo být mnohem více (70-80%). Podpora našeho obranného průmyslu je základní premisa, na jejímž základě by se mělo stavět. Za stavu ohrožení státu anebo válečného stavu, kdy může být ČR odříznutá od dodávek náhradních dílů ze zahraničí, bychom měli zřejmě zásadní problémy. Toto by však mělo tyto případné problémy do značné míry eliminovat. Ostatně s českým státním podnikem VOP CZ, s.p., který se má stát klíčovým průmyslovým partnerem vítěze veřejné zakázky na BVP, už uzavřeli memorandum o spolupráci všichni kandidáti tendru.

Ve výzbroji BVP by měl být automatický kanon ráže 30 mm, kulomet a protitankové řízené střely. Armáda ČR také požaduje vysokou celkovou odolnost, ochranu osádky, snadnost případné modernizace, soulad se systémy NATO. Tomu se dá do určité míry rozumět v souladu s požadavky na standardizaci a interoperabilitu.

Prvním problémem z mého pohledu je skutečnost, že jeden z technických požadavků v tendru je požadavek na tzv. bezosádkovou věž (pro nevojáky: věž je ta část BVP, která vyčnívá uprostřed BVP, je na ní kanon a celá se otáčí). Bezosádková věž, tedy věž, ve které nesedí obsluha BVP (tzv. osádka), ale ovládá ji pomocí elektroniky, monitorů nebo senzorů, je jednoznačný aktuální trend ohledně BVP. Je to hlavně z toho důvodu, že se snižuje riziko pro osádku, pokud by věž dostala zásah. Další výhodou je to, že bezosádková věž je menší, tedy představuje menší cíl pro nepřítele. Osádková věž je však jednodušší na konstrukci a případné opravy a také umožňuje osádce možný výstup mimo vozidlo v případě vizuální kontroly prostoru bojiště z věže vozidla, a v neposlední řadě také případně při opuštění vozidla. Každá varianta má své výhody a nevýhody. Vozidlo Puma, jeden z vážných kandidátů, které se velmi dobře prezentovalo na praktických testech ve Vyškově, má pouze variantu s bezosádkovou věží - v tendru by tak zbyla jen 3 vozidla. V rámci moderních trendů a zkušeností je větší závislost na elektronice v případě bezosádkové věže, zároveň ale také větší náchylnost na poruchovost, tedy také případnou nebojeschopnost. Posouzení bych ale v tomto případě nechal na uživatelích – vojácích.

MO požaduje, aby se do BVP vešlo 11 osob, tedy tzv. osádka 3 osoby a přepravovaný výsadek v počtu 6+2 osob. Je třeba říct, že takové BVP už armáda měla, např. teď prodává dva vyřazené kusy typu BVP-1. V současné době jsou ale používaná Armádou ČR hlavně vozidla BVP-2, která uvezou 3+6 vojáků (3 členy osádky a 6 dalších vojáků). To i odpovídá struktuře vojenských jednotek – tzv. družstvům. S ohledem na to, že např. vozidla Puma uvezou 3+6 vojáků, tedy z dnešního hlediska by vyhovovala, ale technické parametry výběrového řízení jej vlastně vyřazují, i kdyby splňovala jiná kritéria a nezdá se, že by k požadavku na 3+6+2 vojáků byl nějaký vážný objektivní důvod. Mohlo by se jednat o nastavení podmínek, aby byl vyřazen jeden z kandidátů výběrového řízení, přičemž už tak je výběrové řízení omezeno jen na 4 společnosti.

Druhým problémem je obojživelnost. BVP-2 aktuálně využívaná Armádou ČR jsou obojživelná. Takový požadavek ale v současné zakázce na BVP nefiguruje. Přitom, pokud mají být BVP používány na území České republiky, pro její obranu, je obojživelnost důležitá. BVP-2 umí plavat rychlostí až 7 km/h. Běžnou vojenskou strategií a taktikou je jako první útočit na letiště, prvky kritické infrastruktury, vojenská velitelství, mosty atd. Když jsou mosty zničeny, je schopnost BVP plavat pro obranu území našeho státu zásadní. V ČR je hustá vodní síť (viz např. jižní Čechy), je tedy třeba často překonávat vodní toky minimálně v perimetru čáry obrany (zejména Vltava, Labe). Nezadání požadavku na obojživelnost znamená, že s těmito BVP se primárně nepočítá pro obranu naší země, ale zejména pro zahraniční operace. Objednávka nových BVP by tak neposílila obranyschopnost ČR, jejíž zabezpečení je hlavním úkolem Armády ČR. Argumenty, že tuto schopnost by nahrazovaly kolové Pandury nejsou dostatečně relevantní. Pro nová BVP nám potom chybí pontonové mosty, mostovky, popřípadě mostní tanky a tudíž je potřeba také upravit stávající Koncepci výstavby AČR do roku 2025 (KVAČR) ve vztahu k ženijnímu vojsku. Dalším problémem je hmotnost nových BVP, která se pohybuje v rozpětí 25-43 tun (podle druhu pancéřování), zatímco stávající BVP2 mají hmotnost 14 tun. Takže v úvahu je potřeba také vzít nosnost jednotlivých mostů na našem území, kde se budou tato nová BVP moci pohybovat. To má samozřejmě vazbu na Operační přípravu státního území (OPSÚ), Plán obrany, Plán mobilizace a další dokumenty, které by měly být v tomto smyslu nejen novelizovány, ale zejména opatření z nich v krátké době skutečně realizovány.

Není také jasné, proč se nepokračovalo na platformě BVP-2, které plavat umí a Armáda ČR už je jimi vybavená. Stačilo by jim dát jiný pancíř, např. doplnit o prvky dynamické ochrany (reaktivní pancíř), změnit ráži kanonů a mohlo se pokračovat ve vyzkoušeném modelu, na který je Armáda ČR zvyklá a s úspěchem používala model BVP-1 i dnes už rozšířenější model BVP-2.

Není také od věci si připomenout, jak probíhalo vyřazení ostatních možných dodavatelů tak, že zůstali jen čtyři výrobci bojových vozidel. Ti postoupili dále a MO jim předalo podrobné požadavky, na něž mají reagovat do 2. května tohoto roku. Šlo o terénní testy nabízených BVP na Průmyslovém dnu ve Vyškově v listopadu 2017. To je správná praxe ověřit si předem reálné schopnosti vozidel, podobně postupovala v roce 2017 i Slovenská republika. MO si při té příležitosti mohlo dobře prohlédnout parametry vozidel, resp. výrobců, kteří postoupili dál. Není ale podle mne správné, aby si MO přidávalo podmínky, které nemají oporu ve vojenské praxi, které jasně v závěru diskvalifikují jedno z vozidel. A naopak, že bude přehlédnuto důležité kritérium, obojživelnost. Takto by se při férovém zadání zakázky nemělo postupovat. Objektivita, ohled na praktické potřeby vojska a důraz na maximální možnost operačního použití zejména při obraně území našeho státu, tyto požadavky by podle mne měly mít vždy přednost.

Takže si to shrňme: MO vypsalo výběrové řízení a zadalo 16 požadovaných parametrů na nové BVP. Mezi těmito požadavky není požadavek na obojživelnost (?!?). Je tedy jasné, že modernizace stávající platformy BVP2 je mimo hru. Na žádost o případnou účast ve výběrovém řízení mají uchazeči odpovědět nejpozději do 2. května. Smlouva o právním poradenství v otázce zastupování MO v tomto kontraktu doposud uzavřena není. V časové posloupnosti bude následovat posouzení předběžných nabídek, více kolové jednání, finanční nabídka, výběr uchazeče, jednání o smlouvě a podpis smlouvy. To vše do konce roku 2019. Pokud tedy bude vítěz vybrán do konce roku 2019, lze toto považovat ze strany MO za velmi ambiciózní a vysoce nepravděpodobné. Navíc, jak je v našich zeměpisných šířkách zvykem, je předpoklad napadení výběrového řízení ze strany uchazečů, kteří neuspěli, a jsme na začátku.

K tomu je potřeba připočíst, že schválení státního rozpočtu na rok 2020 je ve hvězdách a vláda ČR marně hledá možnosti zvýšení příjmů (sektorová daň, EET) a snížení výdajů státního rozpočtu (státní zaměstnanci, rodičovský balíček) aby mohla splnit sliby voličům (valorizace důchodů, stabilizační příspěvek bezpečnostním sborům, kompenzace s kůrovcem atd.). Již dnes chybí v rozpočtu desítky miliard korun na straně příjmu, požadavky ČSSD na plánované výdaje státního rozpočtu se neustále stupňují, blíží se ekonomická recese, a tudíž plánované výdaje státního rozpočtu státu na rok 2020 jsou nereálné. Pokud tedy rozpočet na rok 2020 bude krácen, nebo nebude schválen, vidím projekt plánovaných akvizic klíčových modernizačních projektů MO v oblasti nejen BVP (více účelové vrtulníky, radiolokátory MADR) jako vysoce nereálný. Za to ale vojáci nemohou.

Radovan Vích
poslanec
místopředseda Výboru pro obranu PS PČR

Převzato z profilu.