Shrňme si politický vývoj bývalých zemí RVHP po Sametové revoluci. Pro větší přehlednost jim říkejme východní státy EU, protože za tak nás dodnes mnoho Západoevropanů vidí, koncept nějaké střední Evropy moc neuznávají. Hází nás do stejného pytle. Bulharsko, Rumunsko, Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko je podle nich stále jedna sorta. Tím se jen sami přesvědčujeme, že nás za samostatné suverénní státy stále nepovažují.

EU nás na členství nejprve nalákala, nutila soutěžit mezi sebou, kdo do ní vstoupí dřív, abychom se snad spolu nedomluvili a nevyjednali si výhodnější podmínky. Mezitím nás finančně pobízela (předvstupní finanční fondy byly skvostné), pak vyřadila z provozu mnoho našich firem (např. cukrovary), jiným v rozvoji bránila (promyšlené zemědělské kvóty), aby nakonec přitvrdila a neuposlechnutí začala trestat sankcemi, případně jimi vyhrožovat (viz Maďarsko a Polsko, brzy se má týkat i ČR kvůli nerespektování migračních kvót). A nakonec nám prakticky odebrala podpůrné financování (viz rozpočet EU na následující období 2021-2027). Náklady za zapojení do EU nám ale zůstaly (úřady, pravidelné cesty do EU, kofinancování).

Obchodně jsme nyní navázáni na EU (cca 82 %), do jiných států se vyvážet příliš nedoporučuje, spíš se na takové obchody vyhlásí sankce (zato německý Mercedes-Benz otevírá v Rusku novou továrnu za účasti prezidenta RF). EU nově zlegalizovala dvojí kvalitu potravin, tedy horší kvalitu potravin pro "východní země". A pokud jsme se chtěli bránit dovozu nebezpečných potravin, hned nám to EU zakázala (viz nedávné kontroly hovězího masa z Polska).

Navíc nám EU v podstatě odebrala možnost spolurozhodování Lisabonskou smlouvou. Rozhodování standardní kvalifikovanou většinou, které se uplatňuje ve většině oblastí, totiž v praxi znamená, že západní zakládající velké země nás prakticky vždy přehlasují protože si hájí své vlastní zájmy. Ani všechny "východní země" dohromady nedosáhnou na blokační menšinu (je to hlavně kritériem zohledňujícím počet obyvatel, což je pro východní státy s nízkou populací nevýhodné). Naproti tomu Německo spolu s Francií na blokační menšinu dosáhnou pohodlně a že snadno, jen s minimem dalších států, dosáhnou i na rozhodnutí v jejich prospěch, to není  třeba příliš zdůrazňovat.

Nyní chtějí do režimu hlasování kvalifikovanou většinou přesunout i další oblasti. Má to být daňová oblast - tedy orgány EU by třeba mohly vybírat daně samy, jak už si dlouho přejí, sociální oblast - EU by nám mohla zkrátit mateřskou a rodičovskou dovolenou dohromady třeba na půl roku, jak je to obvyklé v mnoha západních státech EU, nebo zavést plošné stejné dávky pro imigranty, pak by jistě raději dosídlili východní země, kde je levněji atd. To bohužel nepřeháním, reálné kroky orgánů EU k tomu jasně směřují.