Sobotkova a Babišova vláda žádný reálný přínos pro pracující občany a drobné živnostníky nemá.Nelze říci, že by každý z nás měl v peněžence za posledních pár let více peněz. Marže nadnárodních nákupních řetězců ve výši až 60%, EET, protikuřácký zákon, korupce a zvyšující se armáda státních zaměstnanců a byrokracie EU prostě něco stojí.

"Nemůžeme být ekonomika založená na žebráckých mzdách a pro pobírače dávek hmotné nouze se vytvoří individuální plány", řekl před pár dny v ČT premiér Bohuslav Sobotka, přičemž zapomněl dodat, že dávku hmotné nouze dostane každý, kdo si o ni řekne. Takže se zpracují individuální plány na každého z armády dlouhodobě nezaměstnaných a nezaměstnatelných, kterých je u nás asi 300 tisíc a na které doplácí všichni, kteří poctivě pracují a odvádí daně?  Záměrně do tohoto počtu nezahrnuji 60 tisíc zdravotně postižených, kterým se zpravidla ekluje ohýbat hřbet před státním úředníkem se smačkanou čepicí v ruce, aby si o tuto formu sociálních dávek řekli, protože mají svou pokoru. Toto však není vlastní všem ostatním pobíračům těchto neadresných dávek, kteří zpravidla přes den zevlují po bulvárech a veřejných prostranstvích, aby se večer stáhli do svých ghett v no-go zónách. Těchto 300 tisíc "občanů" našeho státu prostě nikdy nepracovalo a nikdy pracovat nebudou. Pokud někdo odmítne nabízenou práci, okamžitě by měl přijít o veškeré sociální dávky. Tak tomu však ve skutečnosti není. Rozpočet MPSV na příští rok činí již téměř polovinu celostátního rozpočtu (560,5 mld. Kč), ale že by tyto prostředky šly zejména k těm našim nejvíce potřebným, o tom lze hluboce pochybovat.

Valorizace důchodů, oznámená Sobotkou v jeho politické agonii před nadcházejícím volebním debaklem, podle ČSSD také ve skutečnosti znamená, že se paradoxně přidá nejvíce těm, co mají důchody nejvyšší a nejméně těm, co mají důchody dlouhodobě nejnižší.  Podobně je na tom "pracující bída", která pracuje v montovnách za třetinové mzdy oproti západním zemím, zatížená odvody ve výši 21% z hrubé mzdy zrovna tak, jako jejich zaměstnavatelé, kteří za každého zaměstnance odvádějí také neskutečných 21,7%. Část z těchto odvodů je také chybně (účelově?) nazývána jako důchodové a sociální pojištění, což by ve skutečnosti mělo být nazýváno  jako další daně.  Proč každý pracující nemá individuální účet, na který by si odváděl pravidelně v celé délce svého produktivního věku stanovené odvody, aby tak jasně viděl kolik má na zabezpečení svého stáří?