Před několika dny jsem veřejně vyslovil obavu z toho, že rozšíření pravomocí NKÚ na obce a kraje rozšíří prostor pro neodůvodněnou šikanu starostů. Upozornil jsem přitom na dvě věci. Za prvé že zákon o NKÚ přichází ve chvíli, kdy je samospráva zavalena spoustou jiných kontrol, které se navíc opakují, překrývají a vedou k různým výsledkům. Za druhé mě zaujalo, že jen minimum z trestních oznámení podaných NKÚ končí odsouzením lidí, které NKÚ označí za viníky.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Ředitelka kontrolního odboru NKÚ Vlasta Viktorová se ve svém textu pro včerejší Právo proti kritice ohradila. Jmenovala hned několik případů, které považuje za ukázku dobré práce NKÚ a zdůraznila, že díky zásahu NKÚ se podařilo ušetřit veřejné prostředky. Chtěl bych jí proto veřejně vzkázat, že v tomto nejsem s NKÚ a jejími pracovníky v rozporu, protože je zřejmé, že kontrolní činnost NKÚ má při kontrole státních financí své místo. A NKÚ svou misi bezesporu plní.

Jenže to přece není jádrem kritiky plánu kompetence NKÚ rozšířit. Autorka ve své reakci zcela přechází fakt, že píšu o obavách obcí. Její výčet úspěšných kontrolních akcí naopak názorně ukazuje, kde NKÚ působí a má působit. Představa, že se začne dobývat do samosprávy, se v tomto světle zdá být ještě absurdnější.