Základem pro ohýbaný nábytek je bukové dřevo, které se zprvu smrští nad ohněm a ponořováním do vody nabobtná. Takový vynález zaručil Thonetovi značný úspěch, jelikož díky němu započal výrobu jedinečných unikátních židlí – thonetek, které si zamiloval celý svět.

Privilegium na jejich výrobu mu však v druhé polovině 19. století skončilo a potenciálu v nábytku z ohebného dřeva využili pražští podnikatelé Gustav a Alexander Fischelové, kteří se vydali do severočeských bučin a přesto, že se o bukové dřevo museli dělit s místními skláři, setrvali a vložili svou důvěru ve zručné a šikovné ruce zdejších řezbářů. V roce 1870 tak zahájili výstavbu nových továrních budov v Mimoni a o rok později byl podnik s názvem D. G. Fischel Söhne s celkovými sto dělníky uveden do provozu.

„Pro výrobu ohýbaného nábytku tu byly dobré podmínky. Hlavně základní surovina, tedy bukové dřevo. Je pochopitelně škoda, že u nás už tuto unikátní výrobu nemáme. Stejně jako u jiných tradičních výrob, které přežily porevoluční vývoj, i tady musela mateřská firma z Bystřice pod Hostýnem řešit efektivitu. Jsem ráda, že i když není mimoňská továrna součástí nynějšího úspěchu TONu, i nadále se se ohýbaný nábytek v nejvyšší kvalitě v České republice vyrábí,“ uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.