Je sobota a dnešní program je orientován na odpoledne. Odjíždíme do Václavovic, projíždíme celou řadou městských částí Ostrava-město, mého volebního obvodu. Zajíždíme do zákoutí Ostravy – Přívoz, nad očekávání je tu hezky. Míjíme známou restauraci, kam máme pozvání na oběd.

Ve Václavovicích navštěvujeme nejen příbuzné, ale také dobrovolníky, kteří jsou ochotni vysvětlovat sousedům můj volební program a proč jdu do senátních voleb. Přenecháváme informační materiály a odjíždíme do Petřkovic.

Jsem pozvána na fotbalový zápas Petřkovice – Hlučín. Mám možnost vystoupit o přestávce a promluvit. Necítím se zrovna nejlépe. Mám na sobě tričko, které hovoří za mne. Moje fotka a nápis, že jsem kandidát do Senátu.

Doprovází mě můj nepostradatelný malý černý knírač Aiki, kterého už i novináři vnímají jako stálou součást mého obrazu.Dění na hřišti sledoval napjatě.

Mohu očekávat jak nadávky, tak znechucení – prostě politici nejsou v kurzu. Ale já nejsem politik, jen se budu snažit napravit, co politici připustili, aby se s Ostravskem stalo. Region bez vize, peníze vyvedeny bůhvíkam, téměř žádné pracovní  příležitosti,  ani důvody proč by mladí zůstávali. Je to úmysl tradičních politických stran, nebo lhostejnost, co se s Ostravskem stane?