Vzhledem k ekonomické situaci České republiky není možné sousední země vydírat nedodáním určitého druhu zboží, skoro nic kromě energie ve vlastnictví státu již nemáme. Co se vojenské garance neutrality týče, museli bychom skutečně postupovat, tak tvrdě jako Tito s Izraelem dohromady? A jsou k tomuhle Češi svolní?

Vzory v současné době máme přímo vedle sebe.

Rakousko jako vzor

To,že se z neutrality stala v průběhu 2. poloviny 20. století jedna z hlavních součástí identity moderního rakouského národa. Pomohla Rakušanům odlišit se od německého národa a díky zahraničně-politickým aktivitám zejména za Kreiskyho éry získat patřičné sebevědomí na mezinárodním poli. Rakouská společnost stále vnímá případný odklon od neutrality citlivě, což dokládají i průzkumy veřejného mínění. Dalším limitem v zahraniční a bezpečnostní politice je rozloha a potenciál Rakouska. Jeho diplomatické aktivity tyto dva faktory poměrně výrazně převyšují, nicméně stále se řadí mezi tzv. „Kleinstaaten“.

Vojenský potenciál Rakouska, jakkoli se může zdát ve srovnání s okolními podobně velkými státy větší, je stále založen na prezenční službě. Podle „Evropské obranné agentury“ (EDA) se počet vojáků pohybuje okolo 30 000, civilních zaměstnanců je pak asi 9 000. Zhruba polovina celkového počtu vojáků jsou branci. Vedle pravidelné armády disponuje Rakousko ještě systémem milic, ve kterých je k dispozici dalších 30 000 aktivních rezervistů. Pro nasazení v zahraničí v rámci závazků vyplývajících z členství v mezinárodních institucích je vyčleněno kolem 2000 vojáků, přičemž reálně nasazeno v zahraničí je vždy asi 1000 z nich.