Veřejná kritika soudní moci je důležitou protiváhou soudcovské nezávislosti… (ústavní nález N 111/46 SbNU 41  ze dne 17. 7. 2007   IV.ÚS 23/05 , odst. 53., str. 12.)
Moc soudní se vymkla kontrole (resp. někteří soudci) a Ústava ČR jakoby pro ně vůbec neexistovala. Ve své „sbírce“ mám takovýchto případů více a tento soudní případ zajisté patří mezi prvních pět, kdy však rozhodně nepatří na místo prvé.

K věci.

Okresní soud v Mladé Boleslavi dne 16.01.2014. Projednává se žaloba na vystěhování movitých a osobních věcí z rodinného domu  č.p.  151 (dále jen RD 151).  Žalovaní zneužili důvěry a vstřícnosti žalobce, zneužili dobrou víru a chovali se způsobem, který Ústavní soud ve svém nálezu  I. ÚS 3113/13 veřejně vyhlášeným   dne 21. května 2014,  nazval chováním nemravným.

Žalovaní (zeť a dcera) bydleli od roku 1995 po dobu 17 let zdarma v RD 151 bez písemné smlouvy k užívání a nechtěli se po incidentu v roce 2011 odhlásit a odstěhovat z RD 151, kdy přitom jim žalobce zařídil a zaplatil byt po rodičích 2+1.  Měli se kam odstěhovat a to neudělali.  Při projednávání žaloby na vystěhování dne 16.01.2014 u soudu prostřednictvím advokátky  Mgr. Z.T.  tvrdili, že v RD 151 nic nemají a věcné  důkazy , tj. fotografie s datem  a časem,  tam  prý uložil sám  žalobce (jednalo se  igelitové pytle s dětskými a osobními věcmi ve verandě a věci v  obývaném 2. nadzemním podlaží RD). Toho dne byl u soudu žalobce neúspěšný a nepravdivé argumentování paní advokátky slavilo úspěch.  Avšak 1 hodinu a 15 minut po skončeném soudním jednání vnikli žalovaní a další tři osoby do   RD 151 a začali stěhovat svoje věci. Žalobce zavolal svého syna, který přijel s celou rodinou a svému kolegovi L. V., který zavolal na žádost žalobce policii a též se jako svědek dostavil na místo. Žalobce pořídil 22 fotografií   v chronologii jak žalovaní stěhují  své věci (s datem a časem) s konstatováním, že jsou přichyceni „in flagranti“ a že u soudu lhali prostřednictvím advokátky. Žalobce, vědom si stavu, že tímto okamžikem žalovaní spor prohráli, nabídl smír, ukončení a zaplacení nákladů žalobce. Vše, co se odehrálo, žalobce sepsal a doložil v odvolání. Přesto se žalobce snaží z důvodu prohraného sporu od žalovaných již k soudu nejít a opakované výzvy prostřednictvím soudu prvého stupně k ukončení sporu však byly bez odezvy. Dne   21.07.2014 dostává žalobce vyjádření žalovaných na odvolání, kdy chtějí pokračovat v soudním sporu, ale o excesu „in flagranti“ ani slovo! U Krajského soudu v Praze při odvolání dne 23.09.2014  2x žalobce argumentuje nezvratnými důkazy, kdy odvolací soud má v písemném podání k dispozici 22 fotografií i s vyjádřením žalobce, že jsou další tři svědkové a byla přítomna zavolaná Policie ČR. To vše má odvolací soud mimoto ještě v nahrávaném záznamu z jednání. Důkazy nic nepomohly a odvolací soud potvrdil rozsudek stupně prvého. V následně v došlém  rozsudku Krajského soudu v Praze  č.j. 23 Co 324/2014 – 153 není opět ani slovo o důkazech „in flagranti“! V poučení odvolacího soudu je  uvedeno, citace: „Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o.s.ř.“