Nakonec musí přijít paní učitelka a rozhodnout, kdo si bude hrát. Následuje smích, pláč, rozhořčení i spokojení rodiče, informovaná paní ředitelka a poněkud znechucená paní učitelka.

Že vám to cosi připomíná? Ano, je to jako politika. Jenže tady končí veškerá sranda. Fungování našeho demokratického státu není v rukou dětí, ale dospělých lidí, často inteligentních a velmi vzdělaných. Nakonec se ale někteří chovají jako ty malé děti. Politická kultura není mýtus. Stačila by jen trocha diplomacie, která by politikům měla být vlastní, selského rozumu a hlavně, úplně obyčejného slušného chování.

Jsem členkou hnutí ANO. Sleduji vyjednávání o vládě a je mi z toho úzko. Přestože se programy politických stran prolínají, někteří politici se prostě dohodnout nechtějí. Je to osobní. Kdyby v politice bylo více slušnosti, fair play a především, což zdůrazňuji, více odpovědnosti vůči voličům, už by tu dávno mohla vládnout stabilní vláda. A v době, kdy se České republice daří, jsme mohli pracovat na maximu dobrého pro budoucího generace.