Každý jednotlivý nápad (celkově čtrnáct legislativních návrhů známých jako Fit for 55) bude muset projít Evropskou radou, kde se i českému premiérovi nabídne šance do věci ještě promluvit – ovšem bez možnosti veta, to je už passé... Škoda.

Evropskou radu tvoří (převážně) premiéři členských států. K národním parlamentům už jednotlivá opatření nedoputují, souhlas zástupců lidu bude simulovat Evropský parlament. Ten je ovšem ještě radikálnější než Komise, takže na to spoléhat v žádném případě nelze.

Poslední možnou formou protestu je odůvodněné stanovisko národních parlamentů, lidově řečeno žlutá karta pro Komisi. Pokud tuto žlutou kartu vytáhne aspoň třetina národních parlamentů EU, je Komise povinna se nad daným návrhem ještě jednou zamyslet (ne, není povinna jim vyhovět).