Paní kolegyně, mě to mrzí, tak se omlouvám. (K poslankyni Gajdůškové.) Já se pokusím nějak zkrátit. Ten můj příspěvek vybočuje z té diskuse, vybočuje z těch emotivních výtvorů (nesrozumitelné), co tu zazněly - promiňte, pane kolego Gazdíku prostřednictvím předsedajícího, z té určité karikatury poslance, co jste tady předvedl. Já s tím nesouhlasím. Podívejte, uvědomte si jednu věc. Já jsem nehlasoval pro program této schůze jako jeden ze tří poslanců. A já vám chci vysvětlit proč. Každé naše jednání v této Poslanecké sněmovně, ať chcete, nebo nechcete, je precedentní. My určujeme, jak se bude vyvíjet jednání v této Poslanecké sněmovně. Já jsem přesvědčený, že tentokrát to zašlo příliš daleko, že zasahujeme do vyšetřovací pravomoci moci výkonné, že politizujeme věc, která je součástí živého spisu. A já se k tomu chci vyjádřit a říct k tomu celkový rámec. Nezlobte se, ještě jedna věc. Já když jsem to poslouchal, já si myslím, že obhajoba těch v tuto chvíli obviněných by klidně přijala vaši fakturu, kdybyste jim teď vyúčtovali za konzultace, protože nesmírně pomáháte obhajobě těch, kteří jsou v tuto chvíli vyšetřováni policií.

Mně jde o to, jestli opravdu Poslanecká sněmovna bude pokračovat v tom nadužívání institutu vyšetřovacích komisí a jestli skutečně chceme tímto způsobem zasahovat jako zákonodárci do moci výkonné. Abych vám to nějak vysvětlil, nemůžu to udělat jinak, než že to zasadím do celkového rámce.

Parlamentní vyšetřovací komise byly původnímu pojetí parlamentu jako zákonodárnému orgánu cizí. Vyšetřování totiž není projevem zákonodárství, ale exekutivy. Proto vyšetřovací komise nezná, neznal to parlamentarismus v době jejího vzniku na našem území, za Habsburků, za První republiky ani v době socialismu, nikdy.

Parlamentní vyšetřovací komise byly zavedeny do československé parlamentní praxe až 29. listopadu 1989 ještě mimo právní úpravu a to usnesením Federálního shromáždění, které zřídilo společnou vyšetřovací komisi Federálního shromáždění a České národní rady, jejímž úkolem bylo objasnění událostí 17. listopadu 1989 v Praze. Tato komise ukončila svoji činnost v květnu 1990 a po volbách v roce 1990 byla ustavena znovu a kromě nového prošetření měla předložit návrh zákonného rámce pro svou činnost. Teprve na podkladě jejího návrhu byl institut vyšetřovacích komisí upraven v právním řádu novelou z 30. 10. 1990 zákona o jednacím řádu poslanecké - Federálního shromáždění tenkrát. Tedy na našem území byl institut vyšetřovacích komisí našemu parlamentarismu velmi dlouho cizí a to i v době demokratické první Československé republiky. Zaveden byl v době revoluční a v zásadě revolučním způsobem, kdy právní úprava byla přijata až dodatečně v okamžiku, kdy se oprávněně nevěřilo tehdejším mocenským orgánům, Sboru národní bezpečnosti a prokuratuře. Tato obecná nedůvěra odůvodňovala, že si pro revoluční dobu, kdy se demokracie teprve rodila a řádné vyšetřovací orgány státu byly v rukou představitelů starého režimu, přisvojil tuto exekutivní pravomoc tehdejší parlament - Federální shromáždění.