Někdy mi připadá, že stát na tyto lidi zapomíná. Definice zdravotně postiženého člověka jsou různé a za Drábkovy éry na Ministerstvu práce a sociálních věcí se u mnohých z nich projevilo zázračné uzdravení. Jak k tomu došlo? Jednoduše. Drábkovy úpravy zákonů způsobily, že mnoha lidem byl odebrán status postiženého. Jejich zdravotní stav však zůstával stejný. Jen peníze, které dostávali, zmizely v nenávratnu a Drábek se chlubil úsporami na ministerstvu. Ve více než 70 % případů o postižené pečuje rodina či nejbližší příbuzní a v tomto případě ani oni nemohou chodit do práce a dostávají se tak opět do finanční nouze. Rodinná péče je samozřejmě to nejlepší, co může být, ovšem za předpokladu, že se stát postará o takové finance pro postižené či jejich pečovatele, aby mohli důstojně žít. Bez zajištění buď rodinné, státní či soukromé pravidelné péče je v dnešní době bohužel téměř 9 % postižených. Mám za to, že výměna ministra Drábka byla rozhodně pozitivním krokem. Dnes záleží, v jakém časovém intervalu se Ministerstvo práce a sociálních věcí vypořádá s jeho neblahým působením v tomto rezortu.

Ing. Miloslava Vostrá, místopředsedkyně ÚV KSČM