Nový zákon o hazardních hrách proto obsahuje ustanovení, které na problém černých internetových loterií reaguje. Návrh blokovat stránky nelegálních provozovatelů však vzbudil nezasloužené mýty a emoce, z nichž alespoň na některé bych ve stručnosti reagoval.

Mýtus první, o konci svobody. „ministerstvo financí bude rozhodovat, které stránky budou blokované. A zdaleka nepůjde jen o firmy nabízející hazard, čímž se dostaneme na roveň despotických režimů jako je Kuba, Írán či severní Korea.“ Neuvěřitelnou slovní ekvilibristiku předvedl komentátor jedněch novin s tvrzením, že návrh je útokem na svobodu slova a povede k policejním represím. Nechápu, odkud tyto konstrukce berou své kořeny! V návrhu zákona je přece jasně uvedeno, že na seznam nepovolených stránek se zapíší jenom ty, které podnikají načerno. Není možné, aby se zlovolně a libovolně na tento seznam dostaly stránky jiné, které s hazardem a obcházením daní nemají nic společného.  Příslušné paragrafy zákona specifikují nelegální podnikání v oblasti on-line hazardu velmi přesně, takže žádný web občanské iniciativy se za tím prostě neschová, což tento argument – jak by poznamenal klasik – činí poněkud falešným a prázdným.

Mýtus druhý. „Zákon je neústavní, odporujících lidským svobodám, evropskému právu a světovému trendu.“ Asi se shodneme na tom, že s daňovými úniky by se něco mělo dělat. Ještě relativně nedávno online sázení nereguloval nikdo. Nyní se počet zemí, které s působením černých hazardních firem něco dělají, blíží stovce. U nás se zmiňuje zejména Dánsko, kde problém černých loterií minimalizovali kombinací blokace internetu a blokací plateb. Považuji to za velmi efektivní nástroj, zejména v okamžiku, když v jackpotu veřejných financí je každoročně miliarda korun. Nutno dodat, že návrh zákona úspěšně prošel notifikací u Evropské komise, byl zkoumán Legislativní radou vlády, aniž by jakákoliv z těchto institucí konstatovala porušování práva na svobodu informací, či jiné základní svobody.