Dokonce i v období hospodářského oživení je množství mladých lidí, kteří nemají práci, alarmující. V nejvíce postižených státech, Španělsku a Řecku je mimo pracovní trh, se všemi z toho plynoucími nepříznivými sociálními dopady, každý druhý mladý člověk. V Itálii, Portugalsku nemají práci pro každého třetího.

Také u nás je procento nezaměstnaných lidí do 30 let zhruba dvojnásobné, než celorepublikový průměr. A co je celkové situaci v Evropě společné - navzdory ekonomickému oživení se míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi se nijak razantně nesnižuje.

Ukazuje to především, že problém je někde jinde, než v prostém faktu poměru poptávky a nabídky na trhu práce. Už předloni se hovořilo na zasedání Světového ekonomického fóra o ztracené generaci nezaměstnané mládeže. Nemožnost, nikoliv neschopnost, či nedostatek vůle najít si zaměstnání, ale opravdu nemožnost získat stabilní práci, může pro budoucnost Evropy znamenat, že do nejlepších produktivních let doroste generace, jejíž hodnotový žebříček bude nalomen dlouhodobou nezaměstnaností a z toho vyplývající sociální frustrací a pocitem vykořenění.

Nárůst protestních hnutí, či hnutí jednouchých a radikálních řešení bude vedlejším produktem občanské politiky. Tato ztracená generace nepracující mládeže nutně bude mít ztíženou možnost usadit se a zakládat rodiny, což se zpětně odrazí nejen v hospodářském rozvoji a fiskální politice, ale i ve zhoršení celkového politického a společenského klimatu.