Ti skuteční hrdinové odchází pomalu z tohoto světa, dokonce se kácí  jejich  pomníky.  Příkladem posledním, jsou trapné politické a mediální tahanice kolem připomenutí konce 2.světové války v Evropě.  K položení květin u pomníků padlých,  je mnohdy nutná odvaha.  Některým je v tomto pietním aktu, dokonce i bráněno….

Ve jménu těch padlých, je nutné připomínat zejména nastupující generaci, že Československo stálo aktivně na straně vítězné koalice od samého počátku války. Proto je nutné odmítat snahy o degradaci, či ponížení našeho národa.

Právě jim a těm novým vykladačům dějin připomínáme mnichovskou zradu Anglie a Francie v září 1938. Nezapomněli jsme ani na rozbití naší republiky, nezapomněli jsme  na nacistickou okupaci naší vlasti.  Český národ, svázaný v nám vnuceném Protektorátu, se nikdy nevydal na cestu protisovětského tažení, jako většina států okupované Evropy. Naopak byl to náš zahraniční i domácí odboj, který za svá rozhodná vystoupení proti nacistům vzbudil úctu u našich spojenců. Naši vojáci bojovali a umírali na všech bojištích Evropy. Přinášeli svobodu nejen své vlasti, ale i  jiným národům okupované Evropy.