Sport po roce 1989 se vydal na komerční cestu za pasivního přihlížení státu. Následkem je  mnohdy až alarmující, pokles fyzické a zdravotní zdatnosti, zejména mládeže. Tento stav  navýšilo i zrušení povinné základní vojenské služby.

Nezastírejme si, že všechny polistopadové vládní garnitury se svým nezájmem o oblast sportu a tělovýchovy, včetně mimoškolní výchovy, podepsaly na současném nepříznivém zdravotním stavu dětí. Obézních dětí je dnes 3x více než před 25lety. Lékaři bijí na poplach.  Je zcela pochopitelné, že tělovýchova musí čelit dalším zájmovým oblastem, včetně těch, které přinášejí mnohé negativní dopady na mládež.

Je smutnou realitou, že sport se stal „drahým“, a dokonce pro značnou část dětí je ekonomicky nedostupným. Velká část dětí je tak vyloučena ze sportu, často i ze sportovní činnosti organizované školou. Bez povšimnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, diskriminujeme značnou část mládeže. Tento stav vytváří dokonce hluboké sociální hranice, již od útlého mládí. Děti rozdělujeme na ty, co mají na sport peníze, a na ty co jen pobíhají po ulici. V městech, s přibývající komerční a bytovou zástavbou, mizí fotbalové plácky a další přirozená místa pro rekreaci a sport.