Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové.

Pravděpodobně všichni tak, jak tady sedíme, tak máme ve svém okolí, ve svých rodinách, u svých sousedů, kolegů, přátel někoho, kdo je klientem v rámci celého systému sociálních služeb v České republice. Zcela jistě máme ve svých rodinách seniory, kteří jsou například klienty pobytových zařízení domovů pro seniory. Máme ve svém okolí často osoby s handicapem, autisty, (Dnes je světový den roztroušené sklerózy.), osoby trpící různými nemocemi, často osoby upoutané na lůžko, které se o sebe nemohou, nedokážou samy postarat.

K základním atributům moderního státu, moderního sociálního státu patří, že se dokáže postarat o ty, kteří se sami o sebe postarat nemohou. A my jsme dnes v České republice v situaci, kdy tady - sice ne bezprostředně dnes nebo zítra, ale pokud se nic nestane a pokud vláda bude stále před tím problémem strkat hlavu do písku, tak tady hrozí nejpozději na začátku září kolaps sociálních služeb. Nemaluji čerta na zeď, jako lidovec bych si to neměl dovolit, ale říkám to zcela jasně a jednoznačně. Pokud vláda nedostojí svému slibu, a věřím, že mě poslouchá i předseda poslaneckého klubu hnutí ANO, vládní strany, škoda, že neposlouchá, tak ten slib tady padl v době, kdy se schvaloval státní rozpočet pro rok 2019.

Jsem rád, že paní hejtmanka Vildumetzová souhlasně kývá hlavou, protože ono se to týká i krajů. Týká se to sociální komise, asociace krajů, týká se to vás, protože finanční prostředky na sociální služby od roku 2015, jak všichni dobře víme, jdou a jsou přerozdělovány přes jednotlivé kraje. Kraje tady fungují jenom jako průtokový ohřívač. Ty finanční prostředky přerozdělují svým zprostředkovatelům sociálních služeb, dále je poskytují na obce a poskytují je samozřejmě také těm charitám, diakoniím, nadějím a dalším neziskovým organizacím, které často suplují tu roli, a je to tak v pořádku, kterou má zastávat stát.

Od roku 2015 s výjimkou loňského roku jsme vždy pravidelně v těchto týdnech a měsících svědky naprosto trapné situace, kdy tady kraje, potažmo neziskový sektor (charity, diakonie, prostě poskytovatelé sociálních služeb) přicházejí s otevřenou dlaní, žadoní, prosí: Vládo, pane premiére, paní ministryně, prosím dofinancujte to, co jste slíbili v roce 2015, protože přece, a to všichni víme, není možné, aby na jedné straně stát přenesl zodpovědnost, v tomto případě zodpovědnost za financování sociálních služeb, na kraje a obce a zároveň řekl: Ale finanční prostředky na to si nalezněte sami. Takto prostě není možné řídit tento stát.