Ač se nám toto tvrzení může na první pohled zdát absurdní či nesmyslné, nelze než se nad tímto tvrzením alespoň trochu zamyslet. Ukrajina byla téměř celé 20. století součástí Ruska či SSSR. Jako takové s ním sdílelo osud v dobrém či zlém. Sdílelo s Ruskem porážky i vítězství,  a to jak  v 1. světové válce,  tak i v té druhé. Celkově však Ukrajina i po dělení SSSR v roce 1991 vyšla oproti okolním, byť i vítězným státům,  po územní stránce jako jednoznačně nejvíce profitujícím.  Povědomí velkého vítězství z roku 1945  nad nacistickým Německem je na Ukrajině,  ale i v dalších postsovětských státech velice silné.

Zrušením oslav Dne vítězství nad fašismem 9 května si nový kyjevský režim pohněval velkou část obyvatel Ukrajiny.

Obyvatelé Ukrajiny si vždy velice zakládali na oslavách tohoto velkého svátku. Oslavy a vojenské přehlídky z dob SSSR se i po jeho rozpadu přenesly následně i na Ukrajinu. Svátky i v době samostatné Ukrajiny nesly punc pompéznosti a velikášství. Nicméně, když  jsem sám osobně  tyto oslavy několikrát navštívil, nemohl jsem si nevšimnout,  jak tento svátek prožívají prostí Ukrajinci. Jejich spontánnost a radost ostře kontrastuje  s oslavami  Dne vítězství u nás. Příklon nového ukrajinského  režimu k tradicím  nacionalistickému hnutí západní Ukrajiny potvrzuje i toto zrušení oslav  nejvýznamnějšího svátku.

Porážka nacionalistického hnutí Ukrajiny byla historickým faktem, a jako takové bylo součástí uskupení, které stály proti spojeneckým silám v 1. světové válce  i  ve 2. světové válce.

 Lze však jen konstatovat, že chyby, kterých se nová vláda  v Kyjevě takto dopouští, se bohužel obrací proti Ukrajině jako takové.