Člověk si někdy klade otázku, kam až ten trend elektronické komunikace dospěje. Dokonce jsem slyšel, že si někteří hospodští začínají stěžovat, že mladí lidé v hospodách málo pijí, protože se pořád koukají do telefonu a něco píší, a díky tomu nemají čas se ani bavit natož pít.

Zároveň, jak spolu pořád všichni více a více elektronicky komunikujeme, tak mi připadá, že toho skutečného času, který jsme ochotni z očí do očí věnovat někomu druhému a jeho problémům či radostem, nám paradoxně ubývá.

Pravděpodobně se shodneme, že například nákupy v e-shopech, posílání e-mailů namísto dopisů, nebo elektronické vyřizování věcí na úřadech je obvykle příjemnou pomocí či službou. Na druhé straně platí, že naše velkorysé využívání sociálních sítí a dalších elektronických služeb může být zásadním zdrojem informací pro následné ovlivňování našich názorů, postojů a způsobů chování.