Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážený pane senátore, dovolte mi, abych se jako zpravodaj tohoto tisku, kdy jsme se touto problematikou zabývali ve zdravotním výboru myslím, že více než rok a půl, a to velmi důkladně, a kdy prostě ta původní myšlenka, která zde byla nastavena, kterou jsme se snažili celou dobu řešit, bylo to, abychom omezili reexporty, i neadekvátní reexporty, aby léky byly dostupné pro naše pacienty v případě různých epidemií, tak jak zde bylo zmíněno např. teď chřipkové, ale jsou i jiné situace, a na druhé straně, abychom umožnili našim pacientům, aby měli přístup ke klinickým hodnocením, která jsou dneska uváděna na globální úrovni, tak aby naši pacienti rovněž měli k nim přístup, protože si myslím, že si to zaslouží, a je to mnohdy zásadně přínosné.

Nicméně, v podstatě na závěr až téměř ve druhém čtení se dostal pozměňovací návrh do této novely, který byl poslaneckým návrhem a který vlastně trochu řešil problematiku, ne zcela odlišnou, ale nicméně velmi složitou. Je to vztah mezi lékárnami, distributory a výrobci léčiv. Tato problematika je tak náročná a za dobu 25 let nebo 26 let tzv. tržní ekonomiky v našem státě se natolik zkomplikovala, že není možné, podle mého úsudku, kdy pracuji ve zdravotnictví 35, 36 let a přece jenom ohledně toho jsme dokázal vnímat, tak není možné tuto problematiku tak jednoduše vyřešit díky jednomu pozměňovacímu návrhu. A ten se potom stal, samozřejmě, protože to je záležitost tak náročná pro všechny tyto skupiny, konečně dostávali jste mailů, zastavovali se za vámi zástupci všech těchto skupin, aby vás přesvědčili o své pravdě, a kde je potom vlastně ta pravda. Dobře víte, že když dva dělají totéž, není to totéž a když se několik lidí dívá na stejnou problematiku, tak každý ji vidí jinak. Toto téma bylo konečně opakovaně i zfilmováno, kdy jeden příběh byl ukázán a diváci měli vždycky různé názory.

Takže vlastně nějaká absolutní pravda - absolutní pravda už vůbec neexistuje, v ničem - ale ani ta relativní pravda je velice závažná a není tak jednoduché k ní přistoupit a apeloval bych tady na to, abychom zvážili, do jaké míry co můžeme v této novele připustit.

Já od senátorů opakovaně slyším, že Senát je pojistkou demokracie. Mně se to moc líbí, nicméně pojistka, pojistka, dobře, co si představuji pod pojistkou, tak to je maximálně ta elektrická pojistka, která má svůj určitý limit. A ten limit je buď nízký a pustí se jenom určité množství proudu přes tu pojistku anebo je limit vysoký a může se pustit vyšší hladina proudu. A tak se stane, že prostě někdy je hladina této pojistky i v Senátu nízká a někdy je ta hladina vysoká. Tak se stane, že dobrá myšlenka projde anebo dobrá myšlenka neprojde vůbec. To je právě i předmětem tohoto návrhu. Ono důležité je si uvědomit ty původní ideje, které vedly k tomuto návrhu a vlastně jeden jediný návrh potom vyvolal takovouto obrovskou odezvu mezi nejrůznějšími skupinami.