V dnešní vzrušené době sociálními sítěmi zrychlené komunikace mají v moderní politice mnohem významnější postavení než kdykoliv předtím symboly. Přihlášení se k nějakým hodnotám prostřednictvím jasných, stručných a sdělných symbolů, kterým bude každý občan rozumět. Ač se to nemusí někomu zdát, jde o velmi důležitou oblast vysílání politických signálů veřejnosti, vyjádření názoru a vztahu k naší minulosti i současnosti.

I extrémistické či bezhodnotové politické subjekty jsou čas od času nuceny se k některým symbolům přihlásit. Dělají to ovšem velice svérázným způsobem.

Zástupci demokratických politických stran, včetně Občanské demokratické strany, které se hlásí k odkazu 17. listopadu 1989, například každoročně navštěvují Národní třídu, kde byla v brutálním střetu s komunistickými bezpečnostními složkami odstartována trnitá cesta k obnově svobody a demokracie v naší zemi.

Oproti tomu představitelé Komunistické strany Čech a Moravy, zásadně odmítající změny, které přinesl konec roku 1989, se Národní třídě, symbolizující jejich klíčovou historickou prohru, velkým obloukem vyhýbají. Pravidelně navštěvují jinou akci, odkazující k 17. listopadu 1939, výročí tragicko-heroického vzepětí české protektorátní veřejnosti proti nacistické okupaci (a staví tak účelově jedno výročí proti druhému). Vůbec jim přitom nevadí, že jejich komunističtí předchůdci v ilegalitě s těmito událostmi de facto neměli nic společného, ba naopak, jako účastníci stalinské Kominterny tehdy byli v souladu s paktem Molotov – Ribbentrop spolupracovníky nacistické Třetí říše.