Vážení občané, vážení přátelé,

dovolte mi krátké představení namísto úvodu. Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2010 jsem vedl kandidátku SPOZ v Moravskoslezském kraji.

Mé sympatie k této straně přetrvaly a proto – jako člen kandidátky v letošních volbách – hodlám SPOZ svým úsilím podpořit znovu.
Nejen z těchto důvodů mne silně pobouřily poslední výroky Miroslava Šloufa na adresu pana prezidenta. Vzhledem k jejich – nebojím se tvrdit – urážejícímu, až vulgárnímu obsahu jistě nejsem jediný. Cítím proto potřebu se k celé věci osobně vyjádřit.

Postavení prezidenta u nás tradičně požívá zaslouženého respektu a (dá se říci) také jisté úcty ze strany veřejnosti. To samozřejmě neznamená, že není možné podrobit i tento úřad korektní kritice. Ostatně chceme-li zde zachovat demokracii, která nás stála tolik úsilí, nelze ani uvažovat jinak. Prohlášení Miroslava Šloufa však nemohu při veškeré své snaze zařadit do kategorie „kritika“. Dovolím si tvrdit, že výroky, které pan Šlouf věřejně hlásá do sdělovacích prostředků, zůstaly ve své hrubosti daleko před branami kostruktivního hodnocení.

Lze podotknout, že svoboda jednotlivce končí u svobody druhého. Stejně je tomu v případě svobody slova. Pejorativně laděná prohlášení pana Šloufa jsou dle mého názoru pouhým tvrzením bez pravdivého obsahu, který by bylo možné prokázat. Ostatně co jiného soudit o výstřelcích popisujících údajnou neschopnost pana prezidenta orientovat se v budově Parlamentu ČR. Za mnohem zásadnější však považuji účelové spojování pana prezidenta s pochybnými kontakty nyní tak hlasitého Miroslava Šloufa.

Jsem toho názoru, že těmito – jistě žalovatelnými – výroky pan Šlouf neomaleně prosazuje své vlastní zájmy s cílem (a tedy úmyslně) poškodit dobrou pověst prezidenta a potažmo také SPOZ. V prostředí urážek našeho prezidenta se proto nezbývá ptát: Cui bono (komu ku prospěchu), Miroslave Šloufe?
V tomto duchu si dovolím ještě závěrečnou poznámku. Stejná otázka mne totiž napadá také v souvislosti s paní Ditou Portovou, která svými nejapnými výroky, domnívám se, bohužel usiluje o totéž.

JUDr. Matěj Zachveja