Nejkomičtější a zároveň nejtragičtější na celém boji proti “dezinfo” je to, jak rychle z tohoto tématu vznikla pseudovědecká soft disciplína, která už se - se vší vážností - vyučuje na (některých) univerzitách, jsou na ni navěšeny tučné granty z veřejných i korporátních peněz a už z ní profituje nemalá množina sémantických, mediálních, komunikačních a dalších “expertů”. Ti horlivě analyzují texty, definují narativy, sepisují studie, doporučují opatření a pomalu prorůstají státní byrokracií i mediální sférou.

Pokud jde o podobné pseudovědy, vzpomínám, jak v 70. a 80.letech působil v akademické sféře exministr školství F. Kahuda, propagátor psychotroniky a psychoenergetiky, který dokonce řídil Psychoenergetickou laboratoř na pražské VŠCHT. Jeho činnost se nicméně celou dobu pohybovala někde na okraji hlavního proudu, byla tolerována (protože co kdyby…), ale vlastně to nikdo nebral moc vážně. Dnešní šarlatáni a obchodníci s teplou vodou v oboru “dezinformací” se těší daleko většímu zájmu a respektu, což je zneklidňující. Ve skutečnosti jsou výsledky jejich činnosti spíše adepty na ocenění Bludným balvanem.

Sisyfos - Český klub skeptiků ?