V dějinách už proběhlo několik zásadních energetických transformací. Ta první byla přechod ze dřeva na uhlí a trvala sto let. Na začátku 19. století bylo uhlí na nule, na jeho konci pokrývalo cca 95 % energetické spotřeby.

V 20. století pak nastoupila ropa, zemní plyn, pak jádro, pak obnovitelné zdroje. Nicméně ani za dalších 100 let se jim nepodařilo uhlí vytlačit, i dnes zůstává velmi podstatným zdrojem energie. Stačí se podívat na tento sloupcový graf spotřeby elektřiny v ČR.

Co tím chci říci? To, že energetická transformace je z řady logických důvodů procesem pomalým a plíživým, je to běh na dlouhou trať, ne na roky, ale na mnoho desetiletí. Jestli je zde snaha odstavit uhlí v horizontu 10-15-20 let, ani dnešní rychlý technologický vývoj neumožní, aby to proběhlo přirozenou, pozvolnou a tržní cestou jako dříve. Tato transformace bude muset být arbitrárně urychlována a bude tudíž stát na dvou pilířích: