Jistěže tam půjdu, i když jsem ho nevolil. Je to výraz respektu k výsledku voleb a úcty k ústavní funkci prezidenta republiky - zejména pro politickou reprezentaci by to tedy měla být naprosto samozřejmá povinnost. Vždy.

Pokaždé mi proto bylo trapně za ty politiky, co se na sítích předháněli, jak demonstrativně odmítli pozvání od Zemana, a teď se stejně demonstrativně předhánějí v horlení, jak jim jejich svědomí už konečně dovolí přijít. Nedospělé, nedůstojné, jájínkovské.

Na každé pozvání od prezidenta republiky na Hrad - ať to byl 28. říjen nebo jiná příležitost, ať to byl Havel, Klaus nebo Zeman - jsem dorazil. Bez výjimky. Nikdy jsem se neomluvil. I když to znamenalo třeba změnit program.

Jediné, co vynechám, bude Te Deum. Smysl tohoto náboženského rituálu v sekulární, převážně ateistické zemi, a hlavně jeho zařazení do oficiálního programu prezidentské inaugurace dost dobře nechápu. Ale ať si jej klidně věřící užijí.