Za dva měsíce, 8. března, se definitivně uzavře ta etapa našich dějin, kterou zahájil 17. listopad 1989. Z Hradu odejde poslední z generace těch, které 17. listopad vynesl k moci. Ve vládní exekutivě už dávno nejsou.

17. listopad udělal z disidenta Havla prezidenta, z ekonoma Klause ministra financí a z prognostika Zemana vlivného opinion-makera. Všichni tři pak, každý po svém, budovali dále svou politickou kariéru, přičemž každý z nich reprezentoval odlišný segment společnosti. Ale jen součet těchto tří segmentů dává dohromady celkový obraz toho, jací jsme. Nikdo jiný tady neovlivnil těch posledních více než 33 let, než tři výše jmenovaní. Kupodivu, nejdéle dokázal politicky přežít ten s nejpomalejším startem, Zeman (nebo možná právě proto nikoliv “kupodivu”).

Teď už to bude jiné. Máme-li věřit průzkumům, bude příštím prezidentem buď Babiš, který byl 17. listopadu 1989 v Maroku coby “pézetkář”, nebo Pavel, který byl tehdy jen jedním z mnoha loajálních poddůstojníků ČSLA, nebo Nerudová, která teprve chodila do školy. A otevře se tedy zcela nová etapa moderní české státnosti.