Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Dámy a pánové, já bych se chtěl ve svém vystoupení vyjádřit k tomu, co tady říkaly dvě mé předřečnice, jednak paní předsedkyně výboru pro životní prostředí Balcarová, a kolegyně, která mluvila přede mnou, a pak tedy bych chtěl vysvětlit ještě jednou a podpořit své pozměňovací návrhy. To první - paní Balcarová se významně zastávala kapitoly Životní prostředí a už tady zaznělo od paní kolegyně Golasowské, že by to měl dělat hlavně pan ministr Brabec, který tedy dorazil, je tady a zřejmě také k tomu vystoupí. Ale možná by bylo dobré říci, kam jsou směřovány ty prostředky, které pozměňovací návrhy, zmíněné ve vystoupení obou kolegyň, z kapitoly Ministerstva životního prostředí mají jít. Ony jsou směřovány do kapitoly Ministerstva zemědělství, aby řešily přímý dopad již stávajících změn, které probíhají, konkrétně tedy řešení důsledků kůrovcové kalamity, případně řešení důsledků sucha, které v posledních letech sužuje naši zemi. Zatímco Ministerstvo životního prostředí samozřejmě řeší některé věci systémově, hlavně mám na mysli otázky životního prostředí, řeší to tedy formou dotací na zlepšení topenišť občanů formou Státního fondu životního prostředí, tak jinak to ministerstvo není schopné realizovat nějaké větší investiční projekty. Ukazuje se, že ta neschopnost je poměrně zásadní, a ty peníze tam proto tedy zůstávají a budou k dispozici i z minulého rozpočtového období. Proto si myslím, že raději než vynakládat prostředky na boj s klimatickou změnou, bojovat s ní pomocí nějakých měkkých projektů, je lepší vynaložit ty prostředky přímo na řešení důsledků. Totiž je často zmiňováno, že jeden z hlavních pachatelů té kůrovcové kalamity je právě klimatická změna, oteplování naší planety, tedy oteplování i území naší republiky. A proto si myslím, že by ty peníze bylo potřeba nyní aktuálně v tuto chvíli vynaložit na právě vysazování, na řešení kůrovcové kalamity, na její zastavení, protože ona v příštím roce bude hrozit samozřejmě opět. To není tak, že by skončil kůrovec s příchodem zimy, ale on bude samozřejmě pokračovat i po příchodu jara a léta, to je naprosto jasné. Proto si myslím, že ty peníze na toto by byly vynaloženy správně.

Paní předsedkyně výboru pro životní prostředí Balcarová zmínila ve svém vystoupení také konferenci COP24, která v minulém týdnu a v tom předminulém proběhla v Katovicích. Ono to mělo podobný průběh jako ta pařížská konference před třemi lety, také se během toho regulérního času na její konání nedařilo dojít ke shodě, byly tam rozpory, hlavně tedy rozpory mezi těmi rozvinutými zeměmi a těmi zeměmi méně rozvinutými, které ale zase na druhou stranu to ovzduší znečišťují také. Nakonec se konference protáhla, dramaticky se jednalo do pozdních nočních nebo ranních hodin, až nakonec se k nějakému nezávaznému závěru dospělo. A já musím zmínit, že jedním z významných momentů té konference v Katovicích byla zpráva Mezivládního panelu pro klimatickou změnu, která byla jedním z takových sporných momentů té konference.
Ten totiž říká, tento mezivládní panel, že na rozdíl od let 2014 - 2016, kdy došlo ke stagnaci globálních emisí, tak v roce minulém i v roce současném naopak globální emise skleníkových plynů narůstají, že ta opatření, která byla učiněna, od kterých si svět nebo ekologové celého světa slibovali mnoho, tak zatím se nedaří naplnit. A těmi největšími znečisťovateli, ten největší nárůst emisí je pozorovatelný právě v zemích, které se k té Pařížské konferenci stavějí odmítavě nebo minimálně neutrálně, jako je třeba Čína, Indie anebo Spojené státy. Evropská unie, jeden z jejích hlavních prosazovatelů, ta snižuje emise, ale pouze asi o 0,7 %.

Takže ten závěr, který konference řekla, a to je závěr, který je třeba si neustále opakovat, že totiž chceme-li udržet nárůst teploty do konce století pod 2 stupni Celsia, při ambicióznějších nárocích pod 1,5 stupněm Celsia, si vyžádá rychlé a zásadní změny v chování lidí. Lidé... (V sále je hluk.)

Čili lidé, jako jste vy, pane předsedo, jakou jsou mí kolegyně a kolegové poslanci, jako jsou naše rodiny, naši spoluobčané, budou muset podle tohoto mezivládního panelu, velmi respektovaného světového orgánu, převzít tíži toho opatření, které budeme chtít dělat na odvrácení nárůstu teploty. Omezit jezdění autem, omezit topení v topeništích, pěstovat jiné plodiny, změnit své chování, ale tady je třeba říci, že s těmi lidmi o tom příliš nikdo nemluví, nikdo to s nimi neprojednává. V zemích, které mají poměrně blízko k zažehnutí jakési jiskry revoluce, byť třeba zatím jenom nenásilné, třeba jako je ve Francii, ta opatření, která chtěl pan prezident Macron učinit, to znamená zvýšit daň na fosilní paliva, na naftu jako palivo v automobilech, aby získal peníze na boj s klimatickou změnou, přinesla veliké demonstrace těch tzv. žlutých vest, které významně narušily hospodářství Francie, aspoň jak tedy říkají média. S těmito lidmi o tom nikdo nemluví, o těch důsledcích oni nevědí, myslí si, že to převezme stát, to břemeno boje s klimatickou změnou. Ale to není pravda. Stát, to jsou jednotliví občané. Peníze státu, to jsou peníze, které dávají jednotliví občané ve svých daních. To je věc, kterou je třeba vzít v úvahu a velmi odpovědně zvažovat, zdali - a to říkám se vší odpovědností a i s vědomím určité velké kontroverze tohoto tvrzení - zdali vynakládat ty obrovské peníze na boj s tou budoucí situací, s tím budoucím vývojem po dobu celého století, anebo s řešením stávajících okamžitých našich problémů, které máme, ať už je to třeba ten kůrovec anebo dlouhotrvající sucho. Tak to jsou věci, které samozřejmě stojí za to zmínit i právě v rámci projednávání našeho návrhu státního rozpočtu.