Demokracie je důležitou politickou hodnotou, drží-li se v mantinelech vymezených mnohem důležitějším pojmem: svobodou. Demokracii je nutno chápat spíše jako metodu rozhodování, nežli automatickou záruku toho, že občané budou žít bez politického útlaku a jejich hlas bude slyšet. Není-li volební mechanismus omezen principem svobody, potom se demokracie může a skoro by se dalo říct že nevyhnutelně musí změnit v nástroj neomezené despotické vlády davu nad menšinou.

To, o co tady nyní běží, je naše svoboda. Vláda Andreje Babiše s podporou komunistů je bezpochyby hrozivou vyhlídkou a nelze se divit lidem, kteří vyšli do ulic a na náměstí, aby vyjádřili svůj nesouhlas a svoje obavy. Avšak: obavy o co? O svoji svobodu nebo o demokracii?

Strachují-li se totiž dnes lidé o svobodu, potom se ptám: kde jste byli posledních minimálně dvacet let?

Dnešní stav je nevyhnutelným následkem dřívějších politických rozhodnutí, hlasování a voleb. Sáhněme si každý do svědomí: jak jsme posledních dvacet let volili? Na základě jakého přesvědčení? Na základě jakých premis? Jakým volebním heslům a jakým programům jsme dopřáli sluchu? Jakým politikům jsme dávali za pravdu? Volili jsme demokraticky – o tom nemůže být pochyb. Ale volili jsme svobodu?

Dvacet let postupného zvyšování daňové zátěže, zhoubného bujení státních regulací a intervencí, stále citelnějšího zasahování do našich životů, dvacet let postupného posilování ruky státu. Nástup korporativismu. Přesouvání politické odpovědnosti na nevolené orgány v Bruselu. Udupávání svobody podnikání, byrokratizace státní správy. Toho všeho je Andrej Babiš nevyhnutelným, logickým následkem. Všichni politici posledních dvaceti let pomohli problém Babiš vytvořit; všichni společně jsme Andreje Babiše utvářeli.