Novým francouzským prezidentem se po napínavém boji stal probruselský Emmanuel Macron. Ačkoliv – o napínavý souboj šlo spíše z líčení médií. Bylo zřejmé, že mocenský i mediální establishment spojí všechny síly v jakousi národní frontu, s jediným cílem: zachovat status quo. Fakt, že ačkoliv tato volební koalice podporovaná důkladnou mediální masáží, nezískala silnější podporu než 66 %, by však odpůrce Marine Le Penové neměl naplňovat pocitem klidu. Výsledek je nepopiratelný: třetina voličů si přeje radikální změnu, a s touto silou je potřeba napříště počítat.
Tak či onak, Francouzi si zvolili a dříve či později ponesou následky své volby. Je to jejich boj – a nás by nemusel jejich osud tak dalece zajímat, pokud bychom ovšem nebyli s touto zemí (nebo lépe řečeno touto zemí) svázáni v projektu EU. Kyselé ovoce francouzských voleb tak na sobě pocítíme i my, zde v České republice.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Umělci
Podle vás mají umělci mlčet, jen proto, že jsou umělci? Na jednu stranu se váš předseda věčně ohání svobodou slova, na druhou to vypadá, že třeba podle vás neplatí pro všechny. Ať si říkají, co chtějí, každý na to má právo. Navíc bych nepřeceňovala to, že svými názory ovlivňují to, koho kdo bude tře...
Jinde na netu:
Další články z rubriky
18:05 Rakušan (STAN): Orwella Andrej Babiš hravě strčí do kapsy
Komentář na svém veřejném facebookovém profilu ke kontrole financování neziskovek
