Novým francouzským prezidentem se po napínavém boji stal probruselský Emmanuel Macron. Ačkoliv – o napínavý souboj šlo spíše z líčení médií. Bylo zřejmé, že mocenský i mediální establishment spojí všechny síly v jakousi národní frontu, s jediným cílem: zachovat status quo. Fakt, že ačkoliv tato volební koalice podporovaná důkladnou mediální masáží, nezískala silnější podporu než 66 %, by však odpůrce Marine Le Penové neměl naplňovat pocitem klidu. Výsledek je nepopiratelný: třetina voličů si přeje radikální změnu, a s touto silou je potřeba napříště počítat.
Tak či onak, Francouzi si zvolili a dříve či později ponesou následky své volby. Je to jejich boj – a nás by nemusel jejich osud tak dalece zajímat, pokud bychom ovšem nebyli s touto zemí (nebo lépe řečeno touto zemí) svázáni v projektu EU. Kyselé ovoce francouzských voleb tak na sobě pocítíme i my, zde v České republice.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Proč zřizovat nějako krizovou komisi?
Kdo by měl být jejím členem? Kdo by ji jmenoval? Na jak dlouho? A jestli se může sejít a rozhodovat nějaká komise, proč by nemohl i parlament? Nějak to nechápu a myslím, že by o zásadních věcech měli rozhodovat politici, které si volíme ne bůh ví kdo.
Jinde na netu:
Další články z rubriky
9:15 Vích (SPD): Potřebujeme revizi krizové a obranné legislativy
Společné jednání ústavně-právních komisí Poslanecké sněmovny a Senátu znovu otevřelo debatu o připra…
