Výbory pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny a Senátu v minulosti společně nejednaly, ačkoli jde o jeden parlament, jednu republiku a jedno zdravotnictví. Asi by měly. Využívajíce dané konstelace se to snažíme změnit, aspoň jako příklad následovníkům. Ve středu 15.4.2015 se v Rytířském sále Senátu konala z iniciativy poslaneckého výboru a za podpory senátního výboru hojně navštívená konference o budoucnosti zdravotnictví. Reprezentativně se sešli zástupci poskytovatelů, plátců i regulátorů zdravotní péče, promluvili experti na teorii řízení, statistiku, makroekonomiku i financování. Plný sál zkušených a léta diskutujících o podobě optima. Mozkový trust organizace zdravotnictví národa. Kdyby se zřítil strop, bylo by po českém zdravotnictví ? Nikoli. To běží na každodenní pohon zdola. Také proto může vedení státu zasněně tvrdit, že naše zdravotnictví je stabilizované. Každoroční předvánoční taneček kolem úhradové vyhlášky, která měla být jen nouzovým řešením výjimečných nedohod, ale stala se už standardní metodikou, a folklór hrozeb kolapsem zdravotní péče při hledání kompenzací ve výši kolem 1-2 % obratu zdravotnictví, jsou spíše letitým rituálem než podstatou řešení problémů. Problémy jsou jiné. Bezkoncepčnost. Zaplevelenost zdravotní legislativy zbytnými a zbytečnými ustanoveními. Chybění norem potřebných. Rozpouštění struktury. Absence vize. - Pravil klasik, že chybí-li vize, lid strádá. Ač by při dané dostupnosti i kvalitě zdravotní péče ani nemusel. Onen spokojený pocit stability odráží jen stabilitu ekosystému džungle. Šero, neprůhlednost, prostředí inspirativní i nebezpečné, rajské množení všeho, diverzita druhů, producentů, predátorů i parazitů, tajemné zvuky z vyšších pater porostu, stálá soutěž o živiny dole při zemi. Sedm druhů zdravotnictví – státní, krajské, městské, obrany, církevní, velkých řetězců i malých podnikatelů. Sedm zdravotních pojišťoven jako distributorů zdravotní daně podle dvou různých zákonů. Nahodilé dotace, pracně zdůvodňované nebo jen tak. Nadšení z odborných výsledků, spokojenost i nespokojenost, kvalifikovaná i nekvalifikovaná kritika, reformy reforem, reformatura bez konce, v podstatě však konzervace léty nakupeného.

- Co tedy na ekosystému džungle vadí, když je vlastně hezky ustálen ?  Vadí informační šero. Vadí špatná prostupnost pro nové technologie a  metody, ve které se sice doufá, ale jejich vstup do praxe vázne. Nemocným vadí špatná prostupnost, neboť v bludném systému neefektivně bloudí, užívají si obav, stresů i nekomfortu, ač by nemuseli.

- Vážně by se dost hodilo hlavně více veřejného přehledu o nakládání s veřejnými prostředky  ve veřejném zdravotnictví !  Nikoli v honbě za úsporami, nýbrž pro úspornost. Pro více efektivity a více obecné spokojenosti se systémem, pro méně úniků i úletů bez pravidel.