Proto si musí vytvořit úspory na stáří a/nebo pracovat i po dosažení penzijního věku. Živnostníci také čerpají méně nemocenské, protože si nemohou dovolit všechno pořádně vyležet, protože by přišli o zakázky. Zůstanou doma jen nejnutnější dobu a to bez pracovní neschopnosti. Mnoho živnostníků a malých podnikatelů, které znám, pracuje o večerech, sobotách a nedělích, zatímco většina zaměstnanců chodí domů s čistou hlavou. Proto také mají dost prostoru na to pozorovat a posuzovat živnostníky a podnikatele, kteří „nemusí být přes den v práci“. Vidí i to, že obvykle jezdí kvalitními auty – aby ne, když musí najezdit spousty kilometrů po českých silnicích zamořených kamiony a chtějí mít aspoň iluzorní záruku bezpečí. A tak bychom mohli pokračovat ve výčtu relativních výhod „svobodných povolání“ a živností dále. Je samozřejmě faktem, že i mezi nimi se najdou vykukové, jejichž chování ničí pověst celého stavu. Ale jsem přesvědčena, že kvůli nim není fair komplikovat život poctivé a se životem se nesnadno peroucí většině.

To hlavní, čeho si u živnostníků vážím, je, že jdou celoživotně do rizika, protože se starají sami o sebe, bez relativní jistoty zaměstnaneckého poměru. Stát by osoby, které se mu nevěší na krk, měl podle mého názoru podporovat. Pro komplikaci jejich života snad stačí to, že rostoucí byrokracie jim už tak bere dost času a energie. Podpora živnostníků, malých a středních firem, by byla cesta, která by české ekonomice mohla pomoci k prosperitě – podívejme se na německý Mittelstand, na němž stojí prosperita našeho severozápadního souseda a hlavního obchodního partnera.