Děkuji. Já vám přeji dobré odpoledne, dámy a pánové. A dovolte mi, abych tedy do naší debaty přispěl konstatováním několika skutečností, které mi připadají pro tu debatu zásadní a které tady ještě buď vůbec nezazněly, a nebo byly pouze naznačeny.

Já pokládám za úplně zásadní pro naši probíhající diskusi to, že na stanovisko Ministerstva zahraničí, které jsme snad asi tady četli a známe ho, na to znepokojení, které bylo formulováno z České republiky, už máme stanovisko a máme odpověď, protože ruský velvyslanec, který tady mluví za Ruskou federaci, ve svém vyjádření řekl celkem jasně, že Ruská federace potvrzuje platnost smlouvy z roku 1993, zejména oné preambule, ve které se praví, že obě strany chtějí skoncovat s totalitní minulostí, spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968 a následným neospravedlnitelným pobytem sovětských vojsk. Já pokládám tady tohle sdělení ministra, Ministerstva zahraničí vlastně, a velvyslance pro naši debatu za skutečně zásadní. A proč si to myslím? To mohu vysvětlit, pokud se dostaneme k tomu, o čem tady vlastně dnes mluvíme.

Vážení, ten návrh komunistů, který byl diskutován na tom kulatém stole 30. 5. tady - jak asi už bylo řečeno - není poprvé, on už byl takto předkládaný v roce 2016, v roce 2018. Jde v něm o to, aby se těm, kteří dovrší sedmdesát let a starším vojákům, kteří prošli takovými událostmi v Etiopii, na Kubě i v Československu roku 1968, přiznala nějaká sociální - to není důležité - nějaká sociální podpora. A na to, aby to bylo přiznáno, aby to byli veteráni, tak by museli projít nějakými boji. Proto se v tom návrhu tvrdí, že tady v Československu v roce 1968 museli čelit puči a museli stabilizovat společnost. A to je ten důležitý moment, protože tento návrh - byl bych rád, kdybyste mě teď bedlivě poslouchali - tento moment (zvýšeným hlasem) a toto ruská vláda v roce 2016 i 2018 odmítla.