Mezi možnými kandidáty mě zaujal populární textař Michal Horáček. Předpoklady pro postup do druhého kola voleb jistě má, zejména zajistí-li si podporu velkých politických stran a hnutí. Nedokáže-li to, bude muset vložit více peněz do vlastní sebeprezentace. Prezidentská předvolební kampaň nebude levná. Sehnat 50 milionů (dle volebního zákona strop pro prez. volby) by pro Horáčka neměl být problém. Větším problémem bude přesvědčit levicovější moravské voliče, že je jejich krevní skupinou a žije skromným životem (ne)typického středočeského (ne)miliardáře.

Jízlivě podotýkám, že i jisté osobnostní předpoklady být prezidentem nepochybně má. Každý z novodobých prezidentů byl svým způsobem narcis (Klausovo „A vy jste kdo?“ je už teď legendární). Jenomže, podíváte-li se na Horáčkovy webové stránky, tak nevidíte běžný narcismus, kterým tak trochu trpí každý z nás. To je snaha vytvořit mýtus forrestgumpovských rozměrů typu, jak jsem byl u všeho důležitého a se skromností vlastní do všeho důležitého zasáhl. Vyniká zejména popis, jak s Kocábem vyjednal odchod komunistů od válu. Hotoví mýtotvůrci. To už je na běžného člověka trochu moc. Horáček bude muset začít velmi rychle hrát na notu obyčejné lidské skromnosti, což jistě se šikovnými PRisty nebude nemožné. Jestliže to celkem obstojně zvládá senátor Valenta, dokáže to i on. Jen už si nesmí hrát se svými potenciálními voliči tak, jak činí u svých věrných posluchačů, které udržuje v domnění, že v jeho otextovaných písních dostávají něco vyššího, dosahujícího až filozofických rozměrů. Přitom je to jen kalkul chytrého manipulátora. V prezidentských volbách s tímto neuspěje, i když schopnost manipulace se v politickém klání hodit bezesporu bude. Italský literární vědec Umberto Eco už před téměř padesáti lety v knize Skeptikové a těšitelé psal o povrchní masové kultuře, která cíleně vykrádá myšlenky a postupy vyšší kultury. Dokážou-li lidé okolo Horáčka použít tyto postupy i v masové politické kampani, tak se jeho šance na zvolení velmi zvýší.

Vzhledem k přímé volbě prezidenta mu stejně nezbude nic jiného, než poctivě objíždět všechny kraje a s úplně jiným jazykem než je zvyklý používat, sdělovat příjemné i nepříjemné pravdy. V tom u něj vidím jistý problém. Nevím, jestli je toho schopný a dokáže své argumenty a fakta sdělit přijatelným způsobem. Po přečtení jeho doktorské práce, kde projevil jistou nechuť k práci s faktografickými daty a k metodám jejich sběru, kdy většina jeho poznatků byla založena na osobních zážitcích z hráčského podsvětí normalizačního socialismu, spekulacích a spíše než sociologii, podobala se práce beletrii či esejistice, jsem dospěl k otázce: Bude toho schopen? Musí si dát velký pozor, aby si ho Zeman v kampani nevychutnal a neodstřelil jím osobně dodanou municí bonmotem ala „méně nezaměstnatelných antropologů, více techniků, lékařů…“. Zejména, nemá-li většina národa ani potuchy, kdo to antropolog vlastně je a co dělá. Horáček bude muset opustit témata svých vykalkulovaných textů a začít dělat „realpolitiku“ po česku.