Tentokrát se mělo jednat „pouze“ o podmíněný trest na dva roky za podílnictví a to i přesto, že pro odsouzení neexistovaly žádné relevantní důkazy. Rozsudek je sice zatím nepravomocný a podáno bylo dovolání. Už ale samotná skutečnost, že soud může odsoudit nevinného, musí nahánět člověku hrůzu. Koneckonců není to poprvé, kdy se královéhradecký soud dopustil naprosto neprofesionálního a neospravedlnitelného jednání.

S hradeckými soudy opravdu není něco v pořádku. Během pár měsíců vyplavaly na povrch další kauzy, které by se v demokratickém státě stát prostě nemohly. Známým se stal např. případ advokáta Rostislava Víška. Vypůjčil si od sedmdesáti lidí, včetně tří soudců královéhradeckého soudu, dohromady téměř 11 milionů korun. Od ledna 2013 je stíhaný na útěku a za podvody mu hrozí až desetiletý trest. Tři soudci se tak octli v roli svědků a poškozených, což je střed zájmů a snižuje to důvěru lidí v nezávislost soudců. Jejich jednání bylo přinejmenším neetické a neprofesionální, nicméně soudci soudí dál a nic se neděje.

Když se nevinný stane obžalovaným

Ale zpátky k samotné kauze mladíka odsouzeného za „podílnictví.“ O co zde vlastně šlo? Známý obžalovaného mladíka požádal o zaparkování auta na pozemku u chaty patřící matce obžalovaného. Jenomže auto bylo odcizené, přičemž trestného činu se dopustil vedle zmíněného známého obžalovaného ještě jeden jeho komplic. Nynější obžalovaný ve své naivitě bohužel souhlasil se „zaparkováním“ auta na zahradě chaty patřící jeho matce, což pro něho mělo nedozírné následky.

Orgány činné v trestním řízení zajistily vozidlo právě u chaty matky nynějšího obžalovaného a problém byl na světě. Přestože soud tvrdil ve svém rozhodnutí opak, obžalovaný nevěděl o odcizení vozidla a ani se o tom nenašly žádné důkazy. Policie pak začala tvrdit, že měl být schopen prodat auto, ale opět k tomu není jediný důkaz.