Nebudu vás napínat, autorem tohoto nesmyslného a lživého výroku plného nenávisti byl poslanec demokratické vládní strany v čele s předsedou hlásícímu se ke katolické víře. Samotná jeho strana má v České republice reprezentovat umírněnou levici. I když podobná slova bychom očekávali spíše z úst oheň a síru dštící stalinistky Marty Semelové, prohlásil je pan poslanec Jakubčík za ČSSD. Ten se sice honosí titulem bakalář, nicméně svými historickými znalostmi zjevně nedosahuje ani úrovně průměrného školáka základní školy.

Katolická církev nacismus odmítala

Dovolím si proto udělat malý historický exkurz do dějin římskokatolické církve ve 30. a 40. letech. Oficiální pozice římskokatolické církve vůči nacismu byla ale jednoznačně odmítavá, čímž samozřejmě nepopírám, že se bohužel vyskytli i katolíci ochotní s nacismem kolaborovat. Pro stranu, která hojně užívala pohanské symboly, a hlásala nadřazenost jedné rasy, musela být silný vliv katolické církve trnem v oku. Za zmínku stojí i skutečnost, že NSDAP byla ve volbách nejslabší právě v oblastech s vysokým podílem katolíků. V roce 1937 nemocný papež Pius XI. encykliku Mit brennenden Sorge.

Už samotný fakt, že církevní dokument nevyšel v latině, ale právě v němčině, svědčí o tom, jak velkou starost dělala církvi situace v Německu. Není proto divu, že Hitler měl dokonce za války v plánu uchvátit Vatikán a unést papeže.

Ve stejné politice pokračoval i následník Pius XII. Ten už ve své první encyklice „Summi pontificatus“ z 20. 10. 1939 varoval před „teoriemi popírají jednotu lidského pokolení“ a hlásají nadřazenost jedné rasy nad jinými a před „zbožštěním státu.“ Jinými slovy tak jasně odsoudil německou totalitní vládu.  Německo sice nebylo v encyklice výslovně zmíněno, každému ale bylo jasné, na koho papež míří.