Na jaře tohoto roku zopakoval Ústavní soud ve svém nálezu již několikrát vyřčený verdikt, že „oba rodiče mají právo pečovat o dítě v zásadě stejnou měrou a podílet se na jeho výchově.“ Dal tak za pravdu muži, který napadl verdikt Krajského soudu v Plzni, který rozhodl, že se otec může s dcerou vídat pouze o víkendu jednou za 14 dní, část letních prázdnin a během Vánoc.

Krajský soud v Plzni nerespektoval dřívější nálezy Ústavního soudu a své rozhodnutí zdůvodnil mimo jiné tím, že by „styku po delší časové období bránila školní docházka a budoucí kroužky”, které bude dívka navštěvovat. Ptám se vás, milí soudci v Plzni, to už jste se dočista zbláznili? Copak mohou někdy kroužky a zájmové aktivity nahradit čas dětí s jejich tátou?

Děti mají trávit čas s rodiči a ne na kroužcích

Podle některých soudců, kteří ve svém uvažovaní zůstali ve třicátých letech dvacátého století, asi ano. A proto je dobře, že funguje ještě pojistka demokracie v podobě Ústavního soudu, který už poněkolikáté rozhodl naprosto správně. Pokud se rodiče rozejdou, děti by měly trávit co nejvíce času u svých rodičů a ne na sebelepších kroužcích.

Soud své rozhodnutí odůvodnil porušením základních práv stěžovatele na rodinný život a na péči o děti zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Rozhodují-li tedy obecné soudy o úpravě styku rodičů s dítětem, je nutno vycházet z toho, že oba rodiče mají právo pečovat o dítě v zásadě stejnou měrou a podílet se na jeho výchově.