Přitom by paní ministryně mohla také argumentovat: „Proč bych si já, tak jako mnozí jiní, nemohla myslet, že má Agrofert patřit výhradně Čechům a Moravanům, a ne jednomu obrovsky bohatému podnikateli? Je-li to nesmysl a lidé si to nemyslí, pak to poslanci jako volení zástupci lidu neschválí." A návrh ústavního zákona, který by to umožnil, by mohla okamžitě odeslat k připomínkám jednotlivým ministerstvům.

A další argumenty paní ministryně se přímo nabízí. Například může paní ministryně argumentovat: „Není to žádné znárodnění, jak se to dnes snaží někdo překroutit. Agrofert si už na majetku budovaným tímto lidem nahrabal obrovské peníze a továrny budou využívány jako doposud.“

Když se přijímaly privatizační zákony, lidí se nikdo neptal

Nebo paní ministryně může použít tato svá slova: „Když se přijímaly privatizační zákony, nikdo se veřejnosti na nic neptal. I já byla tehdy jednou z těch, kdo se nevěřícně díval, jaké neskutečné peníze lidu byly v privatizaci ukradeny. A věděla jsem, že kromě těchto peněz bude mít Agrofert právo si sáhnout stejně jako ostatní žadatelé na miliardy z Evropské unie.“