Je hezké, že se paní ombudsmanka snaží zastávat všech diskriminovaných například při výběru bytu. Žel prostředky, které zvolila, jsou krajně nevhodné a nedomyšlené. Jediné, k čemu přispějí, je vznik zcela oprávněné nevole k jejímu úřadu ze strany většiny lidí, což už se také děje.

Ale pojďme rovnou k věci: Veřejná ochránkyně práv poslala do realitních kanceláří romskou „provokatérku“ předstírat zájem o byt. Ta nyní hodlá zažalovat kanceláře, které se „nachytaly“ (tj. odmítly poskytnout nemovitost) pro údajnou rasovou diskriminaci. Jak se dotyčná zde chovala, však nikdo neřešil.

Problém antidiskriminačního zákona, na který se zde odvolává je v tom, že důkazní břemeno leží na žalované straně, nikoli na žalujícím. Neplatí zde tedy presumpce neviny a v zákoně se doslova uvádí, že „je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.“