Ale nejen jí. Lví podíl paní ministryně je sice nezpochybnitelný, ale musíme být spravedlivý. Záležitost, které bych se rád věnoval, je staršího data. A tudíž je důkazem toho, že paní Marksová rozhodně není jediným člověkem na MPSV, kterému vděčím za vynikající náměty. Kauza má původ v době dávno před úřadováním současné ministryně. O co vlastně šlo?

MPSV utratilo v letech 2010-2015 celkem 22,4 miliard korun na podporu zaměstnanosti lidí s postižením. Nepochybně se jednalo o velmi chvályhodný nápad. Handicapovaní lidé opravdu shánějí práci mnohem hůře než zdravá část populace a nikdo nepochybuje, že je třeba jím pomoci. Množství vynaložených prostředků bylo taktéž úctyhodné. Jaký byl tedy výsledek celého úsilí? Posuďte sami.

Podpora zařazení handicapovaných lidí do pracovního procesu byla podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) ve skutečnosti jen okrajová. Není proto divu, že podíl uchazečů o práci z řad OZP se nesnížil. Lidé s postižením se lepšího uplatnění nedočkali, což ale ministerstvu vůbec nevadí, nebo alespoň donedávna vůbec nevadilo. Jak by taky mohlo, když koncepce ani neměla žádné měřitelné cíle, že? Pět let a nikdo si toho zřejmě ani nevšiml. Až nyní, dva roky poté, upozornil na tuto skutečnost NKÚ.