V rozsudku je zdůrazněno, že pěstounská péče je jen dočasné řešení a sociální služba má dělat vše pro co nejrychlejší návrat dítěte zpět do biologické rodiny. Že si dítě zvyklo na pěstouny není „velmi výjimečnou situací“, která by ospravedlnila zpřetrhání biologických vazeb.
„Případ se týká rumunské rodiny, která přišla do Itálie v roce 2007. Dva roky neúspěšně žádali o peněžitou pomoc, aby jim italská sociální služba v červnu 2009 odebrala 28měsíční dceru, kterou údajně měli prodat cizí rodině výměnou za byt. Toto absurdní obvinění stačilo italským úřadům na umístění dítěte nejprve do ústavu, kdy za pouhých deset dní hned započali proces adopce. Policejní vyšetřování přitom nikdy ani nezačalo,“ přibližuje případ europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), který dlouhodobě bojuje za právo dětí být se svou biologickou rodinou.
V případu nikdy nefigurovalo ani obvinění z násilí, zanedbání péče, vážných psychických problémů dítěte či rodičů. Výhrady byly pouze k údajnému nedostatečnému materiálnímu zázemí. „Nejvyšší odvolací soud nařídil v roce 2012 dítě vrátit, sociálka toto nařízení ale zcela ignorovala a v následných soudních řízeních jen poukazovala na to, že holčička už si příliš zvykla na pěstouny,“ popisuje dále Zdechovský. Trvalo pak ještě další čtyři roky, než bylo dítě skutečně po celkových sedmi letech vráceno do rodiny. „Osobně si myslím, že se tak stalo jen kvůli faktu, že při posledním soudu byla stížnost už dva měsíce zapsaná u štrasburského soudu,“ doplňuje Zdechovský, kterého o případu informovali norští právníci.
Přelomové rozhodnutí pro všechny oběti norské sociální služby
„Toto rozhodnutí určitě minimálně vyděsí všechny zastánce norského systému ochrany dětí, protože nyní je zcela jasné, že norský přístup vyzdvihující dobré výchovné prostředí nad biologickou vazbu porušuje článek 8 Úmluvy o lidských právech, tedy právo na soukromý a rodinný život,“ komentuje norský právník Olav Sylte. Umístění dítěte do pěstounské péče má být totiž pouze krátkodobé a aplikované jen ve velmi výjimečných případech, kdy úřady mají v mezičase dělat vše proto, aby rodina opět mohla žít pohromadě.
„V tomto případě italská sociální služba neudělala nic, aby holčička mohla opět žít s rodiči a sourozenci a podobně jako v případu Evy Michalákové jen podporovala pěstouny,“ sděluje právnička Michalákové Dora Boková. „Ty případy nejsou ale stejné a nejde proto předjímat, jak štrasburský soud rozhodne v případu paní Michalákové. Nicméně toto rozhodnutí vysílá velmi jasný signál, že argumentace zvyknutím si dítěte na novou rodinu, je dále neakceptovatelná, a to zvlášť v případech, kdy k tomuto stavu došlo kvůli nesprávnému postupu úřadů,“ uzavírá Boková.
Tomáš Zdechovský
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
