Vítám proto další rozhodnutí Ústavního soudu, kde se soudci vyslovili pro střídavou péči a zrušili tím předchozí soudní rozhodnutí. V tomto případě bylo dáno za pravdu otci stěžujícímu si na jednání soudů, které svěřily dítě do péče matky.

Okresní, resp. krajský soud otci původně umožnil stýkat se se synem jen vždy v každém sudém kalendářním týdnu od pátku 18.00 hodin do neděle 18.00 hodin a v každém sudém kalendářním roce od 26. 12. 9.00 hodin do 28. 12. 18.00 hodin. Takové rozdělení péče ale postrádalo jakýkoli smysl.

Proč? Jak totiž zaznělo i ve stanovisku Ústavního soudu, soudy nedokázaly zohlednit skutečnost, že „mezi rodiči nezletilého existovala (před rozhodnutím soudu) dohoda o péči a styku s otcem, která byla také fakticky realizována”. Původně byla totiž zavedena taková praxe, že otec se mohl stýkat se synem téměř každý víkend a Vánoce mělo dítě trávit střídavě u matky a otce. Z naprosto nepochopitelných důvodů to ale soudy nebyly schopné patřičně zohlednit.

Byl zde ale ještě další problém. Oba rodiče od sebe dělila vzdálenost 180 km. Vina zde ale jasně padá na hlavu matky, která se rozhodla odstěhovat z Kolína. Za poslední tři roky se přestěhovala dokonce pětkrát a vytvořila tak současnou překážku v podobě velké vzdálenosti bydlišť obou rodičů. Naproti tomu otec byl schopný dát dítěti mnohem stabilnější zázemí. Z toho naprosto jednoznačně vyplývá, že péče otce měla dítěti jedině prospět.