Ke zveřejněné dokumentaci vlivů se může vyjádřit každý, míněno písemně na adresu ministerstva životního prostředí, které celý proces vede. Vyjádřila se i jihočeská krajská organizace Strany zelených a vcelku pregnantně shrnula hlavní výhrady, z nichž některé platí docela obecně.

Předně byly posouzeny jen vlivy jediné varianty řešení – té podle představ investora. Možná si řeknete, proč by měl investor navrhovat něco jiného, než co sám chce. Jenže proces EIA má sloužit k hledání společensky přijatelného řešení. Naprosté minimum, které požaduje příslušný zákon, je srovnání vlivů záměru s tzv. nulovou variantou, tedy kdyby se záměr neuskutečnil. Takové srovnání v předložené dokumentaci chybí a už jenom to je dobrý důvod vrátit ji k přepracování. Proces EIA se záměrně provádí v tak rané fázi příprav, aby mohly být zváženy i jiné varianty – jiné cesty k témuž cíli.

Řečeno hantýrkou předpisů, příloha č. 4 k zákonu č. 100/2001 Sb. stanovuje povinnost celkového zhodnocení stavu životního prostředí v  dotčeném území z hlediska jeho únosného zatížení a předpoklad jeho pravděpodobného vývoje v případě neprovedení záměru, je-li možné jej na základě dostupných informací o životním prostředí a vědeckých poznatků posoudit.

Nestačila by nižší kapacita?

Navržená kapacita ve výši 160.000 tun spalovaného odpadu ročně je totiž naddimenzovaná. Na základě předložené dokumentace a z reakce na připomínky k oznámení je zřejmé, že navržená kapacita ZEVO je odvozena od současné nadprodukce a způsobu likvidace odpadů v kraji a jen hypotetické rentability použité spalovací technologie. Nešlo by použít jinou technologii, která by se „uživila“ i s nižší kapacitou? Předložený návrh neodráží reálné potřeby odpadového hospodářství České republiky a obcí.

Z Plánu odpadového hospodářství České republiky pro období 2015 – 2024 schváleného vládou ČR vyplývá, že by produkce komunálního odpadu měla klesat.